„Prostá potřeba ideálního světa“: Fenomén červené knihovny očima čtenářek
Romány pro ženy neboli červená knihovna - jejich svět přiblíží pořad Zpod závoje černých řas, ve kterém ženy otevřeně mluví o ohmataných knihách, o svých vysněných hrdinech a citově vyprahlých hrdinkách.
Úryvky z červené knihovny přečetla: Dana Černá
Lokálně laděný příběh čtenářek romantických knih (většina dotazovaných bydlí v Proseči), vyprávění žen a dívek různého věku, v němž hlavní roli hraje místní knihovna jako místo setkávání a inspirace při výběru další četby. Autorka se poučila, jakou sílu má literatura, i když není takzvaně hodnotná, a proč ji vlastně číst opakovaně.
Tento druh literatury se její odpůrci snažili v různých dobách vymýtit pro její sentimentálnost, to se však ve skutečnosti nikdy nepovedlo, protože poptávka po tomto žánru byla a bude, to v dokumentu ostatně potvrzuje i literární historička Dagmar Mocná.
Ve své knize Ohromné maličkosti se brakové literatury zastává i anglický spisovatel G. K. Chesterton: „Prostá potřeba nějakého ideálního světa, kde smyšlené osoby hrají svobodně svou úlohu, je nekonečně hlubší než všechna estetická pravidla a mnohem důležitější.“ A na obranu přílišné citovosti nebo přecitlivělosti dodává: „Normální člověk bude vždycky sentimentální, neboť sentimentální je prostě ten, kdo má cit, ale nenamáhá se najít pro své cítění nový výraz.“
Nejposlouchanější
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.