Jazzissimo: Paul Desmond 1/5

1. část, 2. část, 3. část, 4. část, 5. část

Proslulé dialogy mezi perkusisticky hrajícím pianistou Davem Brubeckem a zpěvně melodickým altsaxofonistou Paulem Desmondem později obohatil svým přínosem bubeník Joe Morello, který vytvářel ke hře kolegů, ve své době velmi rozmanité, rytmicko-melodické struktury. A tak Brubeckovo kvarteto na sklonku 50. let (v jazzu jako první) swingovalo ve 3/4, 5/6, 6/4 i 9/8 metru stejně bezpečně a s chutí, jako předtím ve svatém čtyřčtvrtečním rytmu.

Desmond s kvartetem nahrál dlouhou řadu vynikajících a objevných alb (Newport 1958, Jazz Impressions From Euroasia, Gone With The Wind, Time Out, Plays Cole Porter), ale i průměrných a podprůměrných gramofonových desek. Sebelepší ovocný strom se jednou vyčerpá a zestárne. Brubeckův kvartet přestal plodit novou hudbu v polovině 60. let. Desmond i Morello v té době stále častěji hráli a nahrávali mimo mateřské kvarteto. Brubeck oč v této době méně hrál, o to více aranžoval a komponoval; sbíral síly pro své znovuzrození.

Stává se téměř pravidelně, že v díle umělce, který dosáhl veřejného uznání a oficiálních poct, se ztrácí „živel kritické konfliktnosti“, jenž černošský publicista Don Nelson povyšuje za hlavní podmínku autentické jazzové tvorby. Pak nastává situace, kdy umělec naplnil své individuální poslání, neboť jeho tvůrčí vývoj končí; umělecký projev dosáhl stability a dílo představuje víceméně dokonalý a uzavřený soubor hodnot, jež lze rozmnožovat jen opakováním. Živé, tvořivé umění jde už mimo něj, bez jeho účasti a někdy i proti němu, protože se stal mezitím součástí konvence, s níž mladí polemizují. Pouhý proces jazzového vývoje, zamítání stávajícího a hledání nového, které je vždy částečně obsaženo a předznamenáno ve starší hudbě, vede ke kolotoči kritérií.