Jazzissimo: Roland Kirk 1/3

Od mladých let hrál na klarinet a C-melody saxofon. V patnácti pak začal profesionálně vystupovat s tenorsaxofonem v rhythm & bluesových kapelách. Jako teenager měl prý sen, v němž hrál na dva saxofony zároveň – a to se brzy stalo skutečností. V zastavárně zakoupil dva bizarní nástroje typu saxelo; nazval je „Manzello“ a „Stritch“. Osvícený belgický technik Adolphe Sax totiž prapůvodní řadu čtrnácti saxofonů projektoval na rýsovacím prkně – strojivo odvodil z hoboje a příčné flétny. Kirkovo manzello je robustní varianta b-sopránsaxofonu a stritch je rovný, mohutnější es-altsaxofon. Oba tyto starožitné instrumenty používala údajně koncem devatenáctého století pochodová kapela španělské armády. Kromě nich Kirk ovládal různé flétny, anglický lesní roh, foukací harmoniku a samozřejmě i svůj školní nástroj klarinet.

Spontánně si vytvořil svébytný styl, kdy flétnu dalekosáhle vokalizoval. Zvuk jeho nástrojů měl od počátku jedinečné zabarvení. Kirk dosahoval nekonečného tónu cirkulačním dýcháním, při němž se nadechoval nosem během vydechování. Tváře se mu přitom nadouvaly jako Dizzymu Gillespiemu, když na konci fráze potřeboval svou trubkou vítězně hvízdnout.