Hrabalovský večer s překvapením v záloze
Ve komponovaném Pátečním večeru jsme si připomněli dvacáté výročí spisovatelovy smrti. Šlo nejenom o vzpomínání, v němž můžete slyšet ukázky z Hrabalových knih (mimo jiné i v autentickém archivním čtení autorově) a kde se pouští hudba, kterou měl autor rád a která ovlivňovala jeho psaní, ale i hrabalovská tázání skrývající mnoho zajímavých a podstatných témat.
Ptali jsme se i na Hrabalovu současnost, na způsob jeho čtení, na jeho stopy v současné české literatuře či na jeho zlidovění až znehodnocení ve filmových přepisech jeho románů.
Web Hry a četba nabízí mluvené slovo zdarma on-line ještě týden po odvysílání. Audioknihy nejde stáhnout.
Čtěte také: Smyčce k slzám a kapesníčkům. Hudba v povídkách a vzpomínkách Bohumila Hrabala
A koho jiného bychom se na takové věci měli ptát než romanisty Jiřího Pelána, který je nejenom pořadatelem Sebraných spisů Bohumila Hrabala, jejichž vydání se blíží k úspěšnému konci, ale i autorem uznávané hrabalovské studie Bohumil Hrabal: pokus o portrét. Do debaty se také připojil literární historik Petr Kotyk, pro něhož je Bohumil Hrabal (vedle Arnošta Lustiga a Jaroslava Foglara) životní posedlostí. Kotykova kniha Hlučná samota, která vyšla před třemi lety, je dodnes jedním z nejlepších a nejkomplexnějších artefaktů pojednávajících o autorově světě a kultuře s ním svázané.
Pořad moderovali Petr Gojda a Jiří Kamen.
Čtěte také: Pábitel české mysli: Od smrti Bohumila Hrabala uplynulo dvacet let
Nejposlouchanější
-
Karel Leger: Zapomenutá duše. Když si pořídíte jako letní byt starobylý zámek a trochu tam straší
-
Josef Čapek: Opilec, Veš. Dvě imaginativní povídky výtvarníka a spisovatele
-
Ladislav Fuks: Pan Theodor Mundstock. Binaurální hra o strachu, který dokáže člověka zničit
-
Vlasta Chramostová: Byl to můj osud. Na přeskáčku I. Četba z memoárů divadelní a filmové herečky
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.