Noční optika: Chatter
Dnešní Mozaiku bude doprovázet kapela Noční optika, instrumentální kvinteto, které na české scéně působí již přes deset let. 17. listopadu pokřtili své čtvrté album s názvem Chatter.
Zatím poslední album vzniklo poněkud netradičně – ve spolupráci s Fakultou strojní na Českém vysokém učení technickém v Praze. Díky tomu je jeho součástí i booklet s několika texty o výzkumu samobuzených kmitů anebo o akustice. Repertoár tvoří výhradně autorské skladby od ústřední dvojice Jakuba Dvořáčka a Miroslava Noska. Kompozice vznikají často na základě mimohudebních inspirací, a to zejména literatury. Jakub Dvořáček se příležitostně věnuje také scénické hudbě, za zmínku stojí jeho melodram Kat na text Friedricha Dürrenmatta.
„V kusech potrhlých i melancholických se zjeví komponované příbytky bájných bludů,“ tak popisuje svůj nový počin Chatter instrumentální kvinteto Noční optika. Kapela vznikla v roce 2001 na absolventském koncertu skladatele Jakuba Dvořáčka. Dalšímu členy jsou flétnista Štěpán Zbytovský, kytarista a skladatel Miroslav Nosek, violoncellista a baskytarista Jan Keller a bubeník Jan Dvořák.
Složení kapely Jakub Dvořáček komentuje: „Máme výhodu, že nejsme jen kapela dvou skladatelů. Na výsledku se opravdu zásadně podílí všichni členové s tím, že každý má zcela odlišné zázemí.“ Charakteristickým rysem Noční Optiky je žánrová otevřenost, mísící prvky jazzu, klasické hudby, rocku i popu.
V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: Léto, Hopeful Days, Echolokátor, Ples upírů.
Nejposlouchanější
-
Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále. Příběh malého pikolíka, který jde za svým snem
-
Peter Benchley: Čelisti. Strhující souboj člověka se žralokem bílým
-
Jack Black: Nemáte šanci. Příběhy z amerického podsvětí
-
Jiří Hájíček, Zuzana Říhová, Karel Poláček a další. Venkovské povídky českých spisovatelů
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.