Noclehy s klekánicí. Pásmo z raných sbírek uvádíme ke stému výročí narození Josefa Hiršala

Jako tvůrce je Josef Hiršal neodmyslitelně spjatý s Bohumilou Grögerovou a experimentální poezií, které se věnoval pod vlivem Jiřího Koláře a dalších souputníků od 50. let 20. století. Jako překladatel je spjatý také s literárním vysíláním Československého rozhlasu, pro který pracoval pod rouškou desítek pseudonymů za normalizace.

V pořadu Noclehy s klekánící (titul jedné s raných Hiršalových sbírek) se vrátíme k Josefu Hiršalovi před experimentem, k mladému básníkovi, který debutoval v edici První knížky nakladatelství Václava Petra, ve které uvedl jako editor František Halas také první sbírky Jiřího Ortena, Josefa Kainara či Kamila Bednáře.

Na kraji lesa

Čas bez slunce
čas nevlídný
mraky a jezera
pod mokrou větví
křídla spí
a v tichu večera
je slyšet vítr.
Sluch i zrak i nebe
písní čistí
nahá noc vzlétá nad soumrak
a kreslí hvězdy, listy.

Připomeneme trojici sbírek z let 1942 až 1948: Studené nebe, Úzké cesty a Noclehy s klekánicí, které se svou poetikou značně liší od pozdějšího hravého, ironického básníka a řadí se spíš k okruhu básní a básníků kolem Kamila Bednáře. Básně jsou to, jak v pořadu uvádí Rudolf Matys, „útlé, komorně dostředivě ztišené, tvarově koncizní“.