Nobelova cena za chemii
Dva američtí vědci – Robert Lefkowitz a Brian Kobilka – se stali letošními laureáty Nobelovy ceny za chemii.
Jak ve své zprávě uvedla Královská švédská akademie věd, tohoto ocenění se jim dostává za převratné práce v oblasti buněčné chemie. Proto, aby naše tělo mohlo vůbec fungovat, musí buňky pracovat ve vzájemné souhře. Aby mohly vnímat, co se děje v prostředí kolem, a reagovat na to, potřebují nějaká čidla. Těmito čidly na povrchu buněk jsou receptory.
Robert Lefkowitz a Brian Kobilka detailně popsali, jak přesně vypadá a funguje jedna skupina receptorů zvaných receptory spřažené s G proteiny. Patří mezi ně mimo jiné receptory pro adrenalin, ale také pro světlo, chuť a pachy či vůně.
Jejich výzkumem se u nás zabývá doktor Josef Lazar z Ústavu nanobiologie a strukturní biologie Centra výzkumu globální změny Akademie věd v Nových Hradech a z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Jak vysvětluje v příspěvku Jany Olivové, receptory, za jejichž výzkum byla udělena Nobelova cena Robertu Lefkowitzovi a Brianovi Kobilkovi, jsou velice významné pro celou řadu procesů v živých buňkách a organismech.
Nejposlouchanější
-
Město ve stínu. Soumračné příběhy Jakuby Katalpy, Anny Bolavé, Franze Werfela a dalších autorů
-
Anna Saavedra: Dům U Sedmi švábů. Příběh magické stavby, kterou se majitel rozhodl zdemolovat
-
Miloš Doležal: Jako bychom dnes zemřít měli. Život a smrt Josefa Toufara, kněze umučeného StB
-
Jezero. Syrovou, apokalyptickou prózu Bianky Bellové čte Petra Špalková
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.