Nizozemský festival Le Guess Who? odhaluje hudbu budoucnosti

Pojmenování této hudební události odkazuje k názvu rockové skupiny The Guess Who. V počátcích se festival soustředil právě na podobné kanadské kapely, které bývají mylně pokládány za americké. K hotovému názvu přibyl otazník symbolizující, že před návštěvníkem stojí cosi nejasného, hodného prozkoumání. Dnes se dostal festival Le Guess Who? (LGW?) se svou dramaturgií do fáze, kdy kolem své rozmanitosti nedělá příliš povyku – zkrátka ji prohlubuje, jak shrnul internetový magazín The Quietus.

Od roku 2015 utváří charakter festivalu do značné míry koncept kurátorství, kdy je část dramaturgie svěřená vybraným vystupujícím. Letos padla volba na herečku a na Grammy nominovanou hudebnici Fatoumatu Diawaru, módní návrhářku Iris van Herpen s jejím partnerem Salvadorem Breedem nebo nizozemskou zpěvačku Jenny Hval, které vyšla v září deska The Practice of Love – podle průměru hodnocení serveru Metacritic jedna z nejlepších letošního roku.

„LGW? je speciální festival. Jsem ráda, že mám od pořadatelů důvěru podílet se na programu. Je dobře, že dělají něco takového a umožňují tak široce rozkročené skupině hudebníků fungovat společně v rámci jedné akce,“ nechala se slyšet Jenny Hval.

V minulosti dostali část programu na starost osobnosti jako Devendra Banhart, Michael Gira ze Swans, Julia Holter či skupina Wilco, přičemž si na festivalu všichni zároveň s chutí sami zahráli.

Čtěte také

All Tomorrow's Parties: Trochu jiný hudební festival

Za festivalem stojí Bob van Heur a Johan Gijsen, jejichž záměrem bylo vytvořit událost, na níž je hudební produkce víc vzrušující. Jednou z inspirací se pořadatelům stal podobně fungující, dnes již neexistující britský festival All Tomorrow's Parties. „Způsob, jakým pracovali s lineupem a kurátory, byl velice osvěžující a vytvářel dojem, že jste součástí něčeho neobyčejného,“ přibližuje van Heuer a dále oba festivaly porovnává: „bylo by naivní a arogantní říct, že to, co děláme, je ojedinělé. Snažíme se začleňovat a spolupracovat kdekoliv je to jen možné.” Zázemí našli ve čtvrtém největším městě v Nizozemsku poprvé v roce 2007. V kulturním centru Tivoli s šesti různě dimenzovanými sály a v širokém okolí města probíhá festival dodnes.

Kromě krytých scén probíhá festival také na ulicích. Na hlavní třídě utrechtské čtvrti Lombok se letos již podruhé představí multikulturní Lombok Festival.. |foto: Libor Galia

Program je velice pestrý a vedle hudebních klubů se tak zaplní divadla, galerie, ale i dílny, kostely nebo mlýny.

Headliner? Všichni jsou si rovni

Během čtyř dnů čeká Utrecht přes 150 vystoupení. Jména vystupujících jsou na webových stránkách, plakátech a propagačních materiálech festivalu vysázena stejnou, rovnocennou velikostí, headlinerem se tak může stát každý. Hudební dramaturg ArtCafé Michal Pařízek své favority má. „Rád bych stihl alespoň polovinu z toho, co jsem si zaznamenal. Hodně se těším na Cate Le Bon, která v Česku hrála, nebo Sudan Archives, kterou hraji v ArtCafé poměrně často.

Rád bych zašel na film o Danielu Johnstonovi, nedávno zesnulém písničkáři, nebo na turecký festival Lombok, který se odehrává ve stejnojmenné čtvrti na orientálním tržišti. Je zaměřený na místní tureckou diasporu a tvoří venkovní část festivalu,“ uzavírá Pařízek svůj hudební blok.

Celý rozhovor s Michalem Pařízkem si můžete poslechnout v kompletním záznamu ArtCafé. Kromě pozvánky na Le Guess Who? se v něm dozvíte mnoho zajímavostí o právě probíhajícím jubilejním ročníku festivalu severské kultury Dny Severu a do ArtCafé zavítala i islandská spisovatelka Auður Ava Ólafsdóttir.