Nepřemýšlej, nečti, neanalyzuj, tanči
Taneční souboru VerTeDance uvádí premiéru nové insenace s názvem Flow. Na scéně Divadla Ponec vystoupí čtveřice tanečníků v dialogu se skladatelkou Beatou Hlavenkovou. Představení nastudoval režisér Jiří Havelka.
Zastavit čas, zachytit okamžik, o to se pokouší taneční inscenace, pro kterou původní hudbu složila Beata Hlavenková. I proto podtitul inscenace zní Hodinový kurz základních technik štěstí pro čtyři tanečníky a jednu skladatelku. O tom, jaké techniky štěstí režisér využívá, Jiří Havelka hovoří nerad, stejně o jakémkoliv návodu k předporozumění a možnostech vnímání: „Tahle inscenace speciálně by měla úplně jít proti nutnosti nějak ji analyzovat, hodnotit, porovnávat nebo nějak tomu přijít na kloub.“
Inscenace Flow má premiéru 21. a 22. listopadu v Divadle Ponec. Tančí v ní Helena Arenbergerová, Martina Hajdyla Lacová, Veronika Knytlová a Jaro Ondruš. Hudbu složila a naživo hraje Beata Hlavenková.
Základním motivem inscenace je zaměření na okamžik i jeho plynutí, jak napovídá název: „Popravdě řečeno, já bych představení nejraději nazval Tenkrát v Brémách,“ objasňuje Jiří Havelka, „protože když jsme hráli v Brémách, tak tam byla neuvěřitelná mlha. To město bylo celé ponořené do oparu a já jsem šel takovou cestou kolem kanálu, kde pod pouličními lampami cvičili tai či jednotliví lidé. To byl opravdu neuvěřitelný výjev, jak se tak vylupuje z mlhy ten klidný rytmus jejich cvičení.“
Název Flow režisér nejúžeji přirovnává ve významu trvání„Právě dnes, tady, několik okamžiků prostě pořád za sebou a takový ten úprk chytit je všechny. Takové to ponoření se do toho toku, jak ve vnímání, tak v bytí na jevišti. A samozřejmě to má i konotace na reálně existující termín v psychologii,“ objasňuje režisér pojem, který v rámci tzv. pozitivní psychologie zavedl Mihaly Csikszentmihalyi. Psycholog jej definoval jako stav soustředěné motivace na základě pozorování procesů umělecké tvorby, při nichž dochází k hlubokému zaujetí a psychické i emoční koncentraci do takové míry, že osobnost jakoby ztrácí pojem o světě kolem sebe.
Každý ve svém „flow“„Pro mě osobně, je určitě flow nejvíc spojený právě s tím, co dělám,“ popisuje Jiří Havelka, „s momentem zkoušení v divadle. Tam jsou chvíle, kdy nepotřebuji pauzy, jsem v tom úplně ponořený a vím, že mě to do jisté míry činí šťastným. Prostě nepřemýšlím o tom, jestli jsem nešťastný nebo šťastný. Je to jeden z mála okamžiků, kdy skutečně jsem schopen ten jinak dost svištící mozek úplně odstranit. On vlastně běží, ale je tak soustředěný na ten jeden úkol, že se cítím nějak jako kompaktní bytost, což se mi jinak moc neděje.“
Čtěte také: Nástrahy podmořského světa a celovečerní Chvění, Skutr a Zuska. Praha i Brno sází na balet
Nejposlouchanější
-
Raymond Radiguet: Ďábel v těle. O skandální a nerovné lásce mladíka a vdané ženy
-
Zdeněk Svěrák: Posel hydrometeorologického ústavu. Komedie o jednom mystifikátorovi v důchodu
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Jean-Claude Brisville: Rozhovor pana Descarta s mladým panem Pascalem. Střet tolerance a nadhledu
