SERIÁL

Není špatných sborů, jsou jen špatní sbormistři, věří sbormistryně karvinského Permoníku Eva Šeinerová

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Šeinerová Eva, sbormistryně souboru Permoník

Nechtěla být učitelkou a hudbou se začala zabývat vlastně z nutnosti. O dirigování zprvu nevěděla nic, přesto se z hornického města dostala na pódia světových metropolí. Poslechněte si rozhlasové vzpomínání Evy Šeinerové, zakladatelky a sbormistryně Sborového studia Permoník z Karviné.

Připravila: Renáta Spisarová
Zvukový mistr: Aleš Huber
Premiéra: 20. 4. 2020
Natočeno: v ostravském studiu Českého rozhlasu v roce 2020

Ze Zlína odešla do Karviné kvůli volnému bytu vázaného na práci manžela. Nerozuměla karvinské „češtině“ a místní jí dávali najevo, že mezi ně nepatří. Budovatelský ráz města měl ale jedno velké plus: v Karviné dostali příležitost mladí lidé z celé republiky. Eva Šeinerová brzy zakládá školní sbor, jeho popularita roste, všichni chtěli zpívat. A potkává ji velké profesní štěstí: po několika letech usilovné práce přiváží sbor na pódia světových metropolí. V jejím životě šlo ale o víc, než o zpívání a první místa v soutěžích. Více než padesát let cítila potřebu být užitečná své velké rodině – stovkám karvinských dětí, sloužit městu, které přijala za domov.

Rodiče Evy Šeinerové (1942) se seznámili v Baťově škole práce ve Zlíně, kde vyrůstala také jejich nejstarší dcera Eva. V Masarykových školách vládl baťovský systém, který byl velmi moderní a aplikoval hlavně progresivní metody z Ameriky.

Eva Šeinerová

„Nebylo nutné umět všechno dokonale, ale poznat sebe sama, co umím, k čemu mám předpoklady. Hodiny bych mohla vyprávět o učitelích, velkých osobnostech, které mě provedly základní školou. Čerpala jsem z jejich práce celý svůj život,“ začíná své vyprávění Eva Šeinerová. Přitahovala ji matematika, ale o technických studiích nechtěl její otec ani slyšet. Byla připravena jít do učení, vyrábět ve Svitu obuv. Díky intervenci třídní učitelky se tak nestalo a začíná studovat střední pedagogickou školu v Kroměříži. Pedagogický institut v Brně navštěvovala dálkově, ale s podmínkou, že bude studovat hudbu. Hudebník na zlínské základní škole totiž chyběl. Katedra v čele s Františkem Lýskem Evě učarovala. Už dříve také divadlo a poezie. Díky tomu se setkává se svým budoucím mužem Ivanem, který, jak se Eva Šeinerová svěřuje, ji přenesl přes všechna úskalí jejího nízkého sebevědomí a pochybování. Byl to on, kdo ji vedl životem, i tím sbormistrovským.

Z hornického města na pódia světových metropolí

„Pro karvinské jsme byli kufirkoři, to proto, že jsme přijeli s kufrem, a já si tenkrát s pláčem říkala, zda jsem ještě v Československu.“ Evě Šeinerové pomohli v počátcích sbormistři Božetěch Bílek a Jaromír Richter. Havířům z patronátního Závodu 3 Dolu Československé armády se jí podařilo vysvětlit, proč je nutné, aby jejich děti zpívaly latinská moteta, a také proč by měli sboru pomáhat, což pak vykonávali s láskou a hrdostí. Jejich děti totiž díky vedení Evy Šeinerové začaly vyjíždět z Karviné do celé republiky a později i daleké ciziny.

Sbor Permoník

Eva Šeinerová založila karvinský dětský sbor v roce 1966 a byla široko daleko jedinou ženou – sbormistryní. „Ocitla jsem se v noblesní mužské společnosti velmi kvalitních hudebníků, ale bylo mi jasné, že musím být sama sebou, že na to musím jít jinak. Soustředila jsem se tedy hlavně na čtení současné sborové literatury. Dětem jsem vysvětlila, že je třeba přivést na svět to, co ještě nezaznělo, co ještě nikdo neslyšel.“ Koncertní sbor z Karviné začal v 70. letech vyhrávat velké celostátní soutěže, v 80. letech se dobrodružně dostává do Japonska, v 90. letech byl jako doma v Německu, zpíval v Austrálii, několikrát zabodoval v New Yorku. Vedle sbormistrovské práce Eva Šeinerová vždy ještě učila a po roce 1989 se stala ředitelkou ZUŠ Bedřicha Smetany „Získala jsem v životě mnoho poct, ale těch největších se mi dostalo od mých sborových dětí. Mou největší radostí je to, že Permoník vedou bývalé členky sboru a pokračují v dodržování jeho Desatera, jehož první bod zní: Svůj sbor miluji jako sebe sama, někdy i víc.“

Spustit audio
autor: spis