Nemám rád trendy. Přední český designér Jakub Berdych sestupuje k sochařským kořenům

Broušené sklo deformované plastovými svorkami, skleněné pokojové květiny nebo plastový kýbl s bublinami ze skla do luxusního interiéru. To jsou jen některé z ikonických výtvorů mezinárodně uznávaného českého designéra a zakladatele proslulého studia Qubus Jakuba Berdycha. Na aktuální výstavě ukazuje ale zcela jinou tvář.

Kámen, kámen a zase kámen

„Jakubova sólová výstava zakončuje rok, který jsme v Kvalitáři věnovali designu skla. Ten je pro české prostředí signifikantní a určující. Jakub ale k úkolu přistoupil svým typickým, osobitým způsobem, který charakterizuje rebelie. Dopadlo to tak, že na výstavě sklo vůbec neuvidíte,“ vysvětlil na úvod ArtCafé kurátor galerie Jan Dotřel.

Jakub Berdych|foto: Galerie Kvalitář

Na otázku, proč výstavní prostor nakonec zaplnily převážně objekty z kamene, mramoru nebo čediče pak dodal: „Nechtěli jsme vytvářet retrospektivní výstavu. Chtěli jsme naopak genealogicky sestoupit ke kořenům Jakubovy tvorby, kterou představuje právě kamenosochařství. Kámen je materiál ryze nedesignový, pracuje s ním velmi málo designérů. Kámen je v porovnání se sklem, dřevem a kovem pevný a zároveň křehký, a je proto velmi těžce tvárný a zpracovatelný. Jakubova aktuální výstava tedy vykazuje spíše aspekty volné tvorby.“

Jakub Berdych v roli kromaňonce

K designérově návratu k sochařským kořenům odkazuje i název výstavy Cro‑Magnon Man, v překladu kromaňonec, tedy mlado-paleolitický Homo Sapiens, jehož označení je odvozené od jeskyně Abri De Cromagnon ve Francii. Tento člověk byl schopen nejen produkce nástrojů denní potřeby, jako byly pazourky, zbraně a primitivní nástroje, ale i uměleckých reflexí v podobě sošek, figur a nástěnných maleb.

Jakub Berdych: Cro-Magnon Man (14. 12. 2018 – 21. 2. 2019)|foto: Galerie Kvalitář

Berdych tak chtěl svým způsobem i vzdát hold prvním lidem, kteří kreativně zacházeli s nejrůznějšími materiály a byli prostřednictvím svých výtvorů schopni reflektovat svět: „Výstavou v Kvalitáři jsem chtěl ukázat, že jsem schopen dělat i jiné věci a v jiném kontextu, než v jakém mě zná široká veřejnost. Chtěl jsem taky vzpomenout na lidi, kteří už v dávné historii byli řemeslně i umělecky velmi schopní,“ dodal přední český designér.

Poklady mezi odpadky

Prostory pražské galerie nakonec Berdych vyplnil řadou subtilních a něžných, ale i velkorysých až brutálních objektů, které vytvářel převážně recyklací věcí nalezených ve skladech, kamenolomech, výrobnách i na starých půdách.

Podobně jako řada mých kolegů a přátel, designérů a umělců sbírám všechno, co potkám.
Jakub Berdych

Jak řekl v ArtCafé, sběr nejrůznějších objektů patří k jeho nejstarším a nejsilnějším vášním: „Stává se mi, že jdu ven s odpadky, a jen tak náhodou narazím na poklad. Často si na místě, kde danou věc vidím, už představuji, co z ní udělám a k čemu ji využiji. Věděl jsem třeba o kameni, který stál na určitém místě patnáct let. Měl jsem od začátku jasnou představu, co s ním udělat, velmi jasně jsem viděl nový vnitřní obsah.“

Křesla, která si domů nevezmete

Na tomto principu vznikla třeba i dvě monumentální křesla ze sliveneckého mramoru, která vévodí výstavnímu prostoru Galerie Kvalitář.

Křesla ze sliveneckého mramoru od Jakuba Berdycha.|foto: Galerie Kvalitář

„Každé z těchto křesel váží 700 kilogramů, z čehož plyne, že nejde o objekty praktické a takzvaně na doma. Potenciální majitel by si musel dobře rozmyslet, zda něco takového vůbec pronese do bytu, a zda jeho nová křesla neskončí u souseda o patro níž,“ zažertoval umělec na vrub vystavených objektů, u nichž preferoval estetičnost nad funkčností.

Jakými procesy a za pomocí jakých technologií vytvořil většinu artefaktů přítomných na výstavě? Co mu přinášejí experimenty s nejrůznějšími materiály a na čem právě Jakub Berdych pracuje? Poslechněte si záznam pořadu, ve kterém Pavel Klusák mluví o české filmové hudbě a jejím vydávání doma i v zahraničí.