Nelítostný svět katolické protireformace. Historický román Chiméra líčí zapomenutý čarodějnický proces z počátku 17. století

Přebal knihy Sebastiana Vassalliho: Chiméra|foto:Nakladatelství Pistorius a Olšanská

Fakt, že tato próza není klasickým historickým románem, stvrzuje už autorova krátká předmluva. Vassalli se touto knihou rozhodl složit hold krajině svého dětství, kam se později znovu vrátil – a jejíž krása opěvovaná mnoha literáty, včetně jeho oblíbeného prokletého básníka Dina Campany, kterému věnoval svůj román Noc komety, začíná na sklonku 20. století připomínat spíše chiméru. A protože, jak píše, „v přítomnosti není nic, co by zasluhovalo vyprávět“, rozhodl se tak učinit prostřednictvím dávného příběhu takřečené „zardinské čarodějnice“.

Poučné čtení o honu na čarodějnici

Ocitáme se na přelomu 16. a 17. století v Pádské nížině, na území Vévodství milánského, které tehdy bylo již dlouhá desetiletí – stejně jako velká část zbytku rozdrobené Itálie – v područí Španělů. Hlavním dějištěm příběhu se stává provinční město Novara, kde byl Sebastiano Vassali o čtyři století později pohřben, a nedaleko ležící – dnes již zaniklá – vesnice Zardino. Právě tam získá nový domov malá dívka z novarského nalezince, na svou dobu příliš svobodomyslná Antonia, aby na stejném místě o pouhých deset let později našla před očima svých bližních smrt v plamenech.

Historický román jako klíč k přítomnosti

Tím nejcennějším, co kniha nabízí, zůstává šíře a hloubka historické fresky, na které autor zdařile vykreslil život v severní Itálii na přelomu 16. a 17. století. Tedy v časech, které sám Vassalli v pozdějším doslovu z roku 2014 označuje za období, kdy se formoval italský národní charakter a ve kterém je podle něho potřeba hledat původ mnoha negativních rysů moderní italské společnosti. I proto by neměl román Chiméra a příběh „zardinské čarodějnice“, v němž historické kulisy hrají stejně důležitou roli jako samotní hrdinové, uniknout pozornosti českých čtenářů.