Nelítostná hostitelka Majgull Axelssonová. Literární pásmo o autorce, která proslula svým severským magickým realismem a sociální angažovaností

Švédská prozaička je původním povoláním novinářka. Na konci šedesátých let minulého století začala pracovat jako reportérka. A od té doby se angažuje v otázkách zneužívaných dětí v zemích třetího světa, obchodu se ženami, rasismu, bezpráví, s nimiž se setkala na vlastní oči. Postupně však od reportáží a žurnalistiky přešla ke ztvárnění týchž problémů prostřednictvím fikce. Z  investigativní novinářky se stává spisovatelkou.

Debutovala dokumentárním románem Rosario je mrtvá v roce 1989. Jde o příběh děvčátka na Filipínách brutálně zneužitého německým turistou, příběh krutý tak, že se o něm těžko mluví.

Na otázku, co o tématu soudili odborníci, autorka říká: „Stockholmské noviny reagovaly hodně kritickými recenzemi. Třeba jeden recenzent napsal, že když člověk čte Majgull Axelssonovou, vzbudí to v něm dojem, že svět je strašně zlé místo. A to je pravda. Svět je strašně zlé místo pro děti, které se musejí prodávat… Teprve když jsem prorazila s Dubnovou čarodějkou, začala se Rosario opravdu prodávat, předtím se všichni tohoto tématu báli. Bylo tak strašně nepříjemné, že v knihkupectví knihu vždycky zastrčili někam dozadu, aby nebyla moc na očích.“

Románem Dubnová čarodějka z roku 1997 Majgull Axelssonová dosáhla zatím svého největšího literárního úspěchu ve Švédsku i na mezinárodní scéně. Román získal prestižní švédskou Augustovu cenu a byl přeložen do 23 jazyků.

Čtěte také

Práva Pákistánců pracujících v nebezpečných textilkách nejsou pro vládu téma, říkají autoři dokumentu Dělníci ve slevě

V centru vyprávění je ochrnutá Desirée, která sama nedokáže vůbec nic. Má však mozek i city. Leží jako bezmocný balík v ústavu, medicínský objekt obtížný na údržbu. Až do té chvíle, kdy jí ošetřující lékař poskytne identitu a hlas příběhem jejího života. Realisticky pojatou kritiku společnosti ozvláštnila autorka propojením s magickými i mýtickými prvky a vytvořila tak přední dílo severského magického realismu.

V roce 2016 představila na pražském veletrhu Svět knihy svůj zatím poslední román Nejmenuji se Miriam. Ústřední postavou je stařenka Miriam. Jenže se dozvídáme, že se narodila jako Romka Malika, přišla o rodiče i sourozence, skončila v koncentračním táboře a při transportu z Ravensbrücku do Osvětimi se oblékla do vězeňského mundúru mrtvé židovské dívky, aby ji kvůli vlastním potrhaným šatům dozorci nezastřelili rovnou před vlakem. S falešnou identitou pak přežije nejen Osvětim, ale díky ní se na konci války dostane do Švédska. Jenže Romku by nepřijali, a tak nastává život v tajemství, ve lži.

Kniha vzbudila rozruch. „Za maximálně pozitivní ohlas vděčí román o Miriam i dobře připravené půdě: dlouholeté švédské angažovanosti v otázkách připomínání holocaustu, v minulých letech desítkám publikovaných dokumentů a vzpomínek přeživších, kteří se dostali do Švédska, románům, jako jsou i mezinárodně proslulí Chudí v Lodži Steva Sem-Sandberga a mimo jiné zveřejnění vládní bílé knihy o utlačování Romů ve 20. století. To je jedna z temných skvrn nedávné švédské historie,“ uvádí se v rozhlasovém pořadu, který připravila překladatelka Dagmar Hartlová.