Nekrolog na kavárny mého dětství. Vzpomínková próza Norberta Frýda

Kavárny, jejich mýty a postavičky, které figurují v obrazech a historkách z vypravěčova dětství a mládí, utvářejí duch místa, města a doby.

Dům na rohu Biskupské ulice vymódili po první světové válce à la kubismus. V něm vznikla kavárna – a patro nad ní bar probouzející touhu pospíšit si s dospíváním a konečně poznat jeho tajemství, známá jenom z obrázků a povídaček. Do jiné kavárny chodily maminky po sobotním biografu. Bylo to útulné místo, jehož tajemství by snad nikdo znát ani nechtěl, aby si nepokazil idylický dojem. Třetí kavárně vládl tajemný kavárník Joe, vášnivý hráč, který se ve městě zčistajasna objevil a stejně tak zmizel. A nakonec kavárna Paříž, která do středověkého půdorysu města vnesla iluzi lehkosti, doopravdy velikého světa. Snad proto přitahovala místní intelektuály a bohému. Host se ptá: „Co vám tady schází k úplnému štěstí?"

Povídka vyšla v roce 1973 ve sbírce drobných próz s názvem Almara.