Nekonečně stará bytost

Na příklad v okolí Kašperských Hor se občas objevila velice tajemná žena, říkalo se jí Swiza. Podle zdejší německé pověsti se v souvislosti s ní objevují velké můry. Pak by ovšem mohla mít něco společného se strigou, od latinského strix, sova, létajícím ženským monstrem, které útočí jen v noci.

Swiza je podle pověstí nekonečně stará, je tedy jakousi praobyvatelkou Gabréty a byla pokládána za pamětnici pohanských dob. Chodí oblečená do vlčí kůže a na hlavě nosí jelení parohy. Ty jsou znamením boha Cernuna, jehož Keltové patrně převzali z pravěkého pantheonu. Archeologové mají řadu důkazů, že na počátku lidské spirituality byl uctíván Pán zvířat, zobrazovaný právě jeleními rohy.

Keltský Cernunos se stal vládcem podsvětí, byl tedy bohem života i smrti. Na všech zobrazeních je s mohutnými jeleními parohy, to ovšem najdeme i v jeskynních malbách starých okolo 20 000 let. Keltové přinášeli Cernunovi lidské oběti, které usmrcovali vykrvácením. Jméno tohoto hlavního keltského boha má být odvozeno od galského karnon (roh).

Je tedy Swiza jakousi odvozeninou od keltského boha, jeho ženským protějškem? Není to vyloučeno. Vyprávělo se, že jednou se s ní setkal jakýsi obyvatel Ždánova. Swiza mu poručila, aby zůstal v lesích a klaněl se jí jako božstvu. To je významná stopa sahající až k pokřesťanštění zdejší krajiny. Muž jako dobrý křesťan odmítl. Za to ho stihl strašný trest. Swiza nebožáka strašlivě proklela a změnila ve vztyčenou kamennou stélu. Jistě si ji místní dlouho ukazovali. A třeba právě tuto kamennou stélu tu kdysi vztyčili uctívači zdejších posvátných míst.

Může být proto zajímavé, že severovýchodně od Kašperských hor se tyčí přes tisíc metrů vysoká hora se zvláštním názvem – Královský kámen. V podzemí kopce se podle pověstí ukrývá tajemné královské vojsko, které přijde zemi na pomoc v čase velkého nebezpečí. To je výrazně keltský motiv, který známe z pověstí o Blaníku, ale také z nedalekého Boubína.

Pověsti o vojsku ukrytém v hoře najdeme v pověstech celého keltského světa. Asi nejstarší památkou tohoto typu je staroirská pověst Aes Sidhe, tedy o Mocnosti Hory. Ostatně i mýtický král Artuš je pohřben v jeskyni nalézající se v hloubi bretaňské hory d´Arré. A tak se v České kotlině můžeme domnívat, že stále ještě nebylo tak zle, aby přízračné vojsko z Královského kamene vyjelo. To je potěšující, Ale vědomí, že může být hůř, na což ukryté vojsko čeká, již dlouhá staletí nikoho netěší…