Nejsložitější slovní labyrint vyšel česky
Flann O’Brien je vedle Jamese Joyce a Samuela Becketta považován za nejvýznamnějšího irského spisovatele. K jeho vrcholným dílům patří romány U ptáků plavavých, Třetí strážník a Řeči pro pláč, které vznikaly v letech 1939-1941. Pro českého čtenáře je navíc pozoruhodné, že v té době autor také přepracoval drama bratří Čapků Ze života hmyzu.
„O’Brienovy knihy se nedočkaly okamžitého ohlasu, získaly nové tempo až v šedesátých letech 20. století. A Třetí strážník vyšel až z pozůstalosti, po autorově smrti. Ale od té doby jsou uznávány nejenom v irské, ale i v evropské literatuře jako srovnatelné s Jamesem Joycem,“ říká Martin Pokorný, jehož překlad románu U ptáků plavavých nyní vydalo nakladatelství Rubato.
Vážně nebo skepticky?„Celá angloamerická modernistická generace se snaží odpovědět na otázku, zda lze vůbec vnímat literaturu vážně: Eliot a Pound se pokusí vytvořit zcela vážnou a sebevědomou literaturu pro novou dobu, naproti tomu Joyce a O’Brien nabídnou odpověď skeptickou.“
Smát se čtyřicetkrát jako poprvéGraham Greene román U ptáků plavavých kladl po bok Sternova Tristrama Shandyho a Joyceova Odyssea a třeba Jorge Luis Borges jej označil za nejsložitější slovní labyrint, který zná. „Není to ale kniha pro spisovatele,“ pokračuje Martin Pokorný: „Některé věty jsem četl už čtyřicetkrát, a stále se jim směji jako poprvé. Je to kniha, která velmi důvtipně kombinuje složitý humor s tím nejpřímočařejším.“
Třetí strážník podruhéRomán Řeči pro pláč vyšly díky Janu Čápovi už v roce 1997. „Její označení jako sžíravé satiry na obrozování irského jazyka ještě neříká nic o tom, jak je ta kniha vtipná. Dával jsem ji přečíst lidem, kteří o Irsku nevědí vůbec nic, a smáli se, až jim tekly slzy,“ uvádí Ondřej Pilný, jehož překlad Třetího strážníka teď vyšel v druhém, revidovaném vydání v nakladatelství Argo. „Ono těch oprav zas nebylo tolik. Motivací k novému vydání bylo spíše to, že v roce 1999 byl náklad jen 800 kusů a kniha byla hned rozebrána.“
Veliká legrace o mrtvýchV roce 1940, po dokončení této knihy, Flann O’Brien napsal Williamu Saroyanovi: „Když ji dočteš, přijdeš na to, že můj hlavní hrdina či hlavní postava (je to lump a vrah) je po celou knihu mrtvý a že všechny ty prapodivné a příšerné věci, co se mu dějí, se dějí v jakémsi pekle, jež si vysloužil za vraždu, kterou spáchal... Měla by to být veliká legrace, ale ani tím si nejsem tak jist… Když člověk píše o světě mrtvých – a zatracených –, kde neplatí žádná pravidla ani zákony (dokonce ani zákon zemské přitažlivosti), má spoustu prostoru pro drzé řeči a vtipné šlehy.“
