Nejen paní Šnajderová je smutná
Skoro nad tím srdce usedá, ale nedá se nic dělat: česko-albánský snímek Smutek paní Šnajderové dokazuje, že dobré úmysly nezaručují úspěšný výsledek. Přitom pokud se přidržíme praxe našich deníků - za sympatický záměr, s přihlédnutím k možnostem příběhu slibujícímu neotřelou zápletku, by film zasloužil aspoň sedmdesát procent nebo čtyři hvězdičky. UVNITŘ TRAILER!
Albánský režisér Piro Milkani studoval začátkem šedesátých let na FAMU, jeho spolužáky byli třeba Juraj Jakubisko či Jiří Menzel. Ve filmu zpracoval vzpomínky na "československou" epizodu svého života, zejména na milostný vztah, který tu prožil. Československo šedesátých let se mladému muži jevilo mnohem svobodnější než jeho vlast s diktátorem Enverem Hodžou, hůř snesitelným než vládci jiných totalitních států. Albáncům, kteří u nás studovali, bylo například jednoho dne striktně nařízeno vrátit se domů a začínající filmař musí (ve skutečnosti i ve filmu) opustit příjemnou zemi i ženu, do níž se zamiloval.
Kámen úrazu, o nějž film od začátku škobrtá, je scénář. Dějová konstrukce budovaná s diletantskou naivitou, až neuvěřitelně toporné dialogy, zastaralý, křečovitě spisovný jazyk. Tvůrci chtějí obsáhnout pokud možno co nejvíc: atmosféru počátků šedesátých let a tíseň maloměsta, elán mladých filmařů připravujících absolventský film, milostnou zápletku i starosti albánského chlapce, který neví, zda se vrátit domů, moudrost starého hraběte, na nějž se hrdina obrací o radu. Většinou však nestihnou proniknout věcem pod kůži, plují jen po povrchu.
Okázale uvědomělý soudruh ředitel; nevěrohodná, archaickou češtinou sdělovaná hraběcí moudra; magnetofon Sonet duo s nahrávkami Mikiho Volka; rozevláté dívčí sukně a široké pásky, omšelý maloměstský hotýlek a komunistický papaláš na stěně ředitelské pracovny... Svěžest expozice se brzy vytrácí, kouzlo retrostylu se nedostaví vůbec, nepronikne nánosem omšelých rekvizit.
Ani zkušení herci si s tím vším moc nevědí rady, ti nezkušení zas podávají amatérsky nejisté výkony. Čestnými výjimkami jsou jemně teskné nálady paní Šnajderové (Anna Geislerová) a charakterní figurka místní hoteliérky (Bára Štěpánová). Celé to nakonec vypadá, jako by film natočili jeho hrdinové - začínající filmaři.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD
Smutek paní Šnajderové drama, Česko / Albánie, 2006
Režie: Piro Milkani, Eno Milkani, scénář: Radomír Šofr, Piro Milkani, dramaturgie: Helena Slavíková, kamera: Afrim Spahiu, střih: Eno Milkani, hudba: Milan Kymlička
Hrají: Anna Geislerová (paní Šnajderová), Nik Xhelilaj (Leke), Barbora Štěpánová (hostinská), Tomáš Töpfer (ředitel Piskaček), Kreshnik Ahelilax (Leke Seriani), Kamil Kollarik (Artur), Michele Placido (hrabě Šternberk), Paolo Buglioni (pan Šnajder), Arta Dobroshi (Ema)
Nejposlouchanější
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
