Na svobodě se musí pracovat. Barbara Day a její život na obou stranách opony
Název tohoto dokumentu parafrázuje slova Karla Havlíčka Borovského v článku, který napsal v revolučním roce 1848, a právě tímto citátem začíná kniha Barbary Day s názvem Zkouška divadlem. Dílo, která nedávno vyšlo anglicky v nakladatelství Karolinum, se zabývá dějinami českého divadla od obrození až po současnost.
Barbara mapuje složitou roli divadla v kulturním, společenském i politickém životě národa. I když kniha je přesná a důkladná – jako všechno, do čeho se Barbara pouští – rozhodně není suchá. „České prostředí se stávalo pro Barbaru jejím domovským prostředím,“ říká dramaturg a rektor brněnské JAMU Petr Oslzlý, „a ona dnes patří nedílně i do českého divadla.“ Již více než 55 let se Barbara pohybuje kolem českého divadla a jeho příběh je do určité míry i jejím příběhem.
Dětství na faře
Barbara Day se narodila na severu Anglie krátce před koncem druhé světové války. Její otec byl anglikánský farář a Barbara vyrostla na vesnické faře u průmyslového města Sheffield.
Ve škole se zamilovala se do divadla, ale rodiče nebyli nadšeni. „Nejdříve musíš studovat něco pořádného,“ říkali jí. V tom měla Barbara štěstí. Zrovna vznikal nový studijní obor Divadelní věda na univerzitě v Manchesteru, a Barbara patřila mezi jeho první studenty.
Barbaře ještě nebylo dvacet, když se seznámila se skupinou mladých herců z Československa na divadelním festivalu v Itálii. Setkání bylo osudové. V roce 1965 se dostala do Prahy pomocí stipendia Britské rady a začala chodit na zkoušky divadla Na zábradlí. Vše bylo jinak než v Británii. Obdivovala neuvěřitelnou přesnost pohybu pantomimy Ladislava Fialky, a když se seznámila s Jan Grossmanem a Václavem Havlem, byla fascinována jiskrou, která přeskočila mezi herci a publikem při každém představení. Lída Engelová, která tehdy při slavné inscenaci Kafkova Procesu dělala asistentku režie Janu Grossmanovi, se stala její celoživotní přítelkyní.
Vlaštovka z Londýna
Barbara zažila rok 1968 včetně srpnové okupace v Praze, ale ani za normalizace nepřestala jezdit do Československa. Napsala o českém divadle disertaci, pro kterou na začátku 80. let natočila desítky rozhovorů s osobnostmi českého divadla, včetně těch, kteří už nesměli v divadle pracovat. Dokonce se jí podařilo složitě domluvit výpravy několika českých divadel do Británie. Kritici byli naprosto nadšení, když v roce 1985 hrálo brněnské Divadlo na provázku na Czechfestu, který Barbara organizovala v západoanglickém Bristolu.
Barbara Day je velmi skromná, na první pohled působí až plaše, ale netrvá dlouho, než poznáte její výjimečnou vnitřní sílu. V druhé polovině 80. let Barbara koordinovala návštěvy filozofů a dalších akademiků a umělců z Británie a jiných západoevropských zemí, kteří tajně přednášeli na bytových seminářích v Československu. Šlo o mravenčí práci, která někdy byla i nebezpečná. Statní bezpečnost sledovala Barbaru při každé návštěvě, ale netušila, že nejezdí do Prahy a do Brna, jen aby bádala o dějinách divadla. Barbařina kniha Sametoví filozofové mapuje historii podzemních seminářů.
Před 25 lety se Barbara přestěhovala natrvalo do Prahy, od podzimu roku 2019 má české občanství. Stále učí na vysoké škole, ráda předává své znalosti a zkušenosti mladým lidem a rozhodně nevypadá, že by se chystala do důchodu. Svou výjimečnou inteligencí, pracovitostí a důkladností už více než půl století zesiluje kulturní a akademické vazby mezi Británií a Československem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
