Na Okoř je cesta dlouhá

8. září 2003

Vltava - výchozí obrázek|foto:Český rozhlas Vltava

Ale ne. Je to kousek. Necelých 20 km severovýchodně od Prahy se nachází zřícenina hradu OKOŘ ve stejnojmenné obci. Sobotní dopoledne. Modrá obloha slibuje nádherné a teplé počasí navracejícího se babího léta. Od rána tady je živo. Na prostorné louce pod zříceninou stojí vybudovaná středověká vesnice. Kostel, studna okov, chýše. Za kostelem je také hřbitov. Vedle se pasou nádherní koně. Nad tím se vypíná kamenná věž Okoře.

Stojí zde také stánky, ve kterých koupíte pamětní mince, které kovář razí přímo před vašima očima. Koupíte meče, štíty, bambitky, části plechového brnění, sklenice a poháry z nazelenalého skla, které se hodí na hodovní stůl na hradě, ale také turecký med, pivo nebo klobásu. Děti soutěží a odměnou jim je malý plyšový Lví král. Hasičské auto je dětmi obleženo. Zkouší si i pustit sirénu. To je ale kravál!

Monumentální kulisa, 850 šermířů, doboví muzikanti a tanečníci. Hraje středověká hudba a tanečnice v šatech hradních paní zde střídají šermíře a zbrojnoše, kteří se co chvíli pouští do boje kvůli falešné hře v karty nebo kvůli dámě. Boj je nelítostný a meče a štíty řinčí. Těžko uvěřit, že na konci, když diváci tleskají, není nikdo z klanějících se aktérů zraněn. Ale to je všechno jenom předehra.

6. září 2003 probíhal již 11. ročník bitvy pod hradem Okoří. Děj byl zasazen do první poloviny patnáctého století do období husitských válek. Po třetí hodině odpolední se na krátký okamžik zvedá opona času a diváci na louce mohou nahlédnout o zhruba 585 let nazpět do 15.století, do dob, kdy se zdejší krajinou proháněla střídavě vojska křižáků a husitů. Doba to byla revoluční, neklidná, bouřlivá. A aby to dnešní diváci mohli vidět a zažít v přímém přenosu - nebo internetovým slovníkem on-line - sešlo se zde 36 skupin historického šermu, aby zde předvedli středověkou bitvu.

Podívaná z dálky je to pěkná, ale tam uvnitř té mely bych nechtěl být. Ani tehdy ve středověk ani teď, kdy je to jen "jako". Střelné zbraně dávají takové šlupky, že rodiče s malými dětmi se stěhují do vzdálenějších pozic. Pyrotechnika vybuchuje a zapaluje kostel a další budovy. Dým zakrývá sluníčko. Kostel lehne za chvíli popelem jedna z chýší odolává o něco déle. Apokalypsa. Vlasta Redl by řekl: hořeniště hulí hustá hmla. Po bojišti plném mrtvých se prochází tři smrtky s kosou. Ale představení nekončí tak pesimisticky. Po smrti přichází život. Matka s dítětem v náručí a jedno větší se jí drží za sukni.

Moc se mi to líbilo a podle reakce diváků, kteří tleskali, jsem nebyl sám. Hlavním pořadatelem byla skupina historického šermu BAKALÁŘI.

autor: Hynek Bulíř