Muž mnoha talentů

Výstavu otevírá část mapující Křesadlův život: od dětství, přes vyloučení ze školy při prověrkách v roce 1948, pozdější dokončení studií v oboru filosofie-psychologie a působení v ambulanci pro sexuální deviace, až po život v emigraci v Anglii, kam odešel v roce 1968. Ze stručného životopisu vyplývá Křesadlovo působení v oboru psychologie, kterou expozice spojuje s oblastí logiky, ve které propracovával vícehodnotové systémy. Tady začíná kámen úrazu celé výstavy: jednotlivé sféry jsou sice systematicky oddělené, ale vystavené předměty nebo publikace nejsou dostatečně vysvětlené a okomentované. Představu si proto musíme udělat pouze z titulů knih.

Jan Křesadlo|foto: www.inzine.sk

Zajímavá je část představující oblast literatury: od debutu Mrchopěvci, který ve svých osmapadesáti letech vydal v exilovém nakladatelství 68 Publishers, přes Rodokaps, polosurreálné sonety, až k neuvěřitelné bilingvní "Hvězdoplavbě" vydané u Iva Železného. V paralelním řeckém a českém textu se tu autor pokusil o pseudohomérský epos včetně odpovídající formy, hexametru. Podobně neuvěřitelné "kousky", mezi které patří i úryvky rukopisu v řečtině či sanskrtu, bohužel opět nejsou okomentovány. K dispozici jsou jen dokumenty z denního tisku.

Značnou část přestavuje expozice obrazů, které naštěstí komentář nepotřebují. Výmluvná je dokonale vědecky propracovaná tabule "Klíč k určování trpaslíků" s podrobnými nákresy.

Na závěr ještě zmínku o vitríně, kterou bych pojmenovala "...a co po člověku zbude...", kde si za sklem můžeme prohlédnout špinavou čepici, digitálky, svatý obrázek, brýle, vytahaný svetr, klíče, pero i s bombičkou, bibli. Přes sentimentálně smutný pocit se tu neodbytně vtírá myšlenka na vetešnictví.

Kdo se chce blíže seznámit s polyhistorem a umělcem Pinkavou alias Křesadlem má na Strahovském nádvoří dveře otevřeny do 23. března.