Music Olomouc s Ensemble Terrible

Nezlobí, není příšerný, dokonce ani nikoho neděsí, spíše na sebe upoutává pozornost a přináší radost z uvádění nových skladeb. Ensemble Terrible je studentský soubor, který se specializuje na současnou tvorbu a je aktivní na Hudební akademii múzických umění v Praze. U jeho zrodu stáli Jakub Rataj a Jan Ryant Dřízal, dirigovat jej začal Marek Šedivý. Od roku 2016 se tak snaží členové ansámblu interpretovat hudbu svých spolužáků, ale často i etablovaných autorů dneška. Pochopitelně, že soubor tvořený studenty, prochází častěji personálními změnami, a to jak na pozicích interpretačních, dramaturgických i dirigentských, ale směle a s velkými plány vykročil do své sedmé sezóny.

Aktuálně vedou ansámbl posluchači HAMU Jan Rösner a Patrik Kako, který také nastudoval program pro koncert s datem 2. listopadu 2022 a současně jej dirigoval. Vystoupení Ensemble Terrible se konalo na pozvání festivalu Music Olomouc, jeho ředitele Marka Keprta, a to ve vzdušném, zcela zaplněném Atriu Palackého univerzity v Olomouci. Futurissimo poprvé zprostředkuje z tohoto vystoupení čtyři skladby, i ty byly součástí záznamu Českého rozhlasu a na olomouckém koncertě zazněly ve světové premiéře. Program večera byl postaven na inspiraci slovem, skladbou Marka Kopelenta Pocta Vladimíru Holanovi a novými skladbami do něj přispěli Haštal Hapka, Jáchym Novotný, Jan Jirucha, Jonáš Jan Starý a Martin Klusák.

Čtěte také

Opera Schrattenbach a koncertující MoEns. Soudobá hudba v barokních kulisách

Koncert v Atriu olomouckého konviktu začal zvukomalebnou hudbou studenta HAMU, sborového zpěváka, milovníka hromadné dopravy a stromů Haštala Hapky (1997). Dal jí název V den černého melounu a obsahuje osm vzájemně se prolínajících částí spojených pomocí melounového cukru. Jáchym Novotný (1986) se nechal inspirovat dopisy Milady Horákové, které psala z Pankrácké věznice nedlouho před tím, než byla zavražděna představiteli komunistického režimu. Název skladby Žijte, žijte! odkazuje na zvolání v posledním z dopisů, adresovaném nejbližším. Jonáš Jan Starý (1995) představil novou kompozici s názvem V říši hladových duchů − pět introspekcí inspirovaných knihou lékaře Gábora Maté, který je známý svým hlubokým vhledem do světa lidských závislostí všeho druhu. Závěr koncertu patřil novince Martina Klusáka (1987) s názvem Äiu, äiu, inspirované dvěma severskými romány a tradiční estonskou ukolébavkou.

Součástí „premiérového“ Futurissima je také rozhovor s Patrikem Kakem, nejen dirigentem, ale také studentem skladby na HAMU. Rozkryje, jak studentský ansámbl funguje zevnitř, kdo jej posiluje zvenčí, s jakou míry svobody se setkávají mladí hráči na škole a do jaké míry nastávají situace, které jsou pro ansámbl vskutku „terrible“.