Můj ty smutku, Snoopy

Úvod knihy Můj ty smutku! obsahuje krásnou citaci Umberta Eca, věhlasného mediálního teoretika, sémiotika a spisovatele: „Děti, které se objevují v tomto komiksu, jsou vlastně zrůdy, zrůdné dětské redukce neuróz, jimiž trpí občan moderní industriální společnosti.“ Již díky tomuto výroku by mělo být zřejmé, že série Peanuts neslibuje třeskutou zábavu ve stylu Garfielda či Calvina a Hobbese. V Americe sice patří uvádění svátečních animovaných speciálů se zmiňovanými „zrůdami“ k vánočním tradicím obdobně jako tuzemské reprízy Třech oříšků pro Popelku, atmosféru klidu a míru přesto nemusí podporovat. U nás třetí svazek vyšel taktéž před Vánoci, ačkoliv se zaměřuje na ty nejdepresivnější kousky.

Deprese a melancholie jsou integrální součástí komiksové série, kterou Charles M. Schulz vytvářel se zarputilou pravidelností od října 1950 do února 2000. Na prostoru celkových 17 897 stripů vybudoval univerzum zaplněné dětmi, psíkem Snoopym a ptákem Woodstockem. Dospěláci se v diegezi (světě příběhu a postav) také vyskytují, ale nikdy nejsou přímo zobrazeni, čtenář se o nich dozvídá pouze tím způsobem, že k nim prckové promlouvají anebo se drobotina vyjadřuje k něčemu, co dospělák kdysi řekl.

Náhled stránky Můj ty smutku!|foto: Nakladatelství Albatros, Charles M. Schulz

Konkrétní nálady a pocity tedy obstarávají pouze děti, přičemž jsou nositeli i těch nejniternějších a nejkomplikovanějších emocí. Příkladem může být hlavní postava Charlie Brown, který je Snoopyho páníčkem. Jde o důvěřivého kluka s nízkým sebevědomím, přehnanou starostlivostí o všechny okolo a mizernou schopností nakopnout míč, vyhrát baseballový zápas nebo oslovit vysněnou lásku Zrzečku. Než aby za dívkou svého srdce zkusil zajít, raději přemýšlí, co by se mohlo stát nebo proč by o něho měla mít slečna zájem, kvůli čemuž dostane sám sebe do ještě intenzivnějšího truchlení. Jeho dumání nad tím, co se nestalo, je na jednu stranu zábavné, zároveň se ale nedá ubránit konejšivému pochopení. Obzvláště, pokud jste sami něčím podobným prošli nebo procházíte.

Emoční rozpolcenost je pro Peanuts charakteristická, a dá se říci, že jde o rozpolcenost jak u čtenářů, tak u samotných postav. Stripy v naprosté většině případů nejsou prvoplánová legrace, nýbrž ke svému docenění vyžadují spolupráci ze strany konzumenta. Čím více osobních zkušeností, tím lepší přilnutí k postavám a jejich malým či velkým každodenním trablům. I z banálních drobností ve stylu pouštění draka či návštěvy kadeřníka Schulz dokáže na pár okénkách vykřesat zábavu a nostalgii.

Náhled stránky Můj ty smutku!|foto: Nakladatelství Albatros, Charles M. Schulz

U dětí jde posléze o vytvořené vztahové mnohoúhelníky. Třeba Lucy je sestrou Linuse, kamaráda Charlieho Browna. Právě Charliemu uděluje za drobný poplatek psychologické rady, případně ho zdarma terorizuje neustálým nedodržováním slibů. Taktéž je ale zamilovaná do Schroedera, hráče na dětský klavír, který však na její city pohlíží zcela lhostejně a zajímá se pouze o svůj instrument. Přesto se mu Lucy stále se vším svěřuje a zkouší ho zaujmout.

K partě z komiksu Peanuts není úplně jednoduché přilnout, když se to ale povede, odmění se náladami, kterým se ostatní stripové série nevyrovnají. Nejlepší možností, jak v českém jazyce sérii ozkoušet, jsou zatím tři antologie, které srozumitelně předkládají komplexní souvislosti mezi postavami a jejich činy. Startovním svazkem přitom může být nejnovější Můj ty smutku! stejně dobře jako díly Svět podle Snoopyho a Láska podle Snoopyho, které mu předcházely.

Můj ty smutku!, scénář a kresba Charles M. Schulz, překlad Petr Onufer, nakladatelství Albatros, 2011, 216 s.