Morávkův dráždivý Raskolnikov a smířlivý Myškin

Proponovaná volná tetralogie, scénáristicky zatím zvládnutá (Luboš Balák, resp. Josef Kovalčuk) a dramaturgicky poučená (Petr Oslzlý), souhrnným názvem sugeruje posedlou fascinaci inscenátorů Dostojevského rozporuplným světem, jasnozřivě předjímajícím filozofické, etické i politické problémy nastupujícího století. Coby hlavní garant se jí ujal někdejší odchovanec JAMU i "Provázku", královéhradecký bouřlivák Vladimír Morávek. Při nejedné výhradě k oběma zatím prezentovaným titulům třeba říci, že se tento "návrat zatracovaného syna" do souboru, ad hoc doplněného několika přespolními či alternujícími herci (ohlášeno je i hostování Lucie Bílé), bezesporu vyplatil. Svorníkem ojedinělého cyklu zůstává vertikálně členěná, neutrální bělobou "vyprázdněná" výprava Jana Štěpánka a agresivně výrazná instrumentální i vokální partitura Petra Hromádky. V rámci celku si zřejmě budou vnitřně odpovídat také některé figury nebo symbolické prvky v barvách kostýmů či v rekvizitách.

Úvodní díl Raskolnikov - jeho zločin a jeho trest, vycházející z meziválečných archaizujících překladů, je při společném akcentu na nelineární asociativnost, promyšlené mizanscény, zcizující antiiluzivnost a hlučně vypjatou expresivitu o poznání méně kompaktní a myšlenkově redukovanější. Zatímco první část bezmála tříhodinového dynamického večera propojováním replik postav s vypravěčskými pasážemi vědomě připomíná výchozí čtenářský impuls a dvojí vraždu předestírá spíše narativně, neobyčejně nosným nápadem zůstává motivická koncentrace řady románových kapitol do pohřební hostiny za opilce Marmeladova (Pavel Zatloukal), kde ve znakově zgroteskňujícím přízračném mumraji živých i mrtvých vyústí sociální a psychický tlak na vyšetřováním rozleptaného pachatele (vynikající Petr Jeništa j.h.) do pohybově stylizovaného přiznání.

Raskolnikov - jeho zločin a jeho trest|foto: provazek.cz

Obdobným kolektivním nástupem účinkujících - vlakových cestujících - začíná stejně dlouhá, ale nenudící inscenace Kníže Myškin je idiot. Opětně polyfonní příběh epilepsií stiženého podivína, probouzejícího v okolí touhu po lásce a dobru, ale také bezděčně vyhrocujícího mezilidské vztahy do tragédií (dětsky bezelstný, ztišený a důvěryhodně nekarikující Pavel Liška), odvíjí se tentokrát s komickými rysy víceméně chronologicky a syžetově přehledněji - se spornými glosátorskými vstupy Simony Pekové a s katalyzátorskými party při vší impulsivnosti uměřeného Rogožina (Marek Daniel), ostrými střihy vykreslené generálové Jepančinové (Ivana Hloužková) a zejména Nastasji Filipovny. Románové charisma lehkomyslné, ale též zoufale trpící krasavice přechýlila však Eva Vrbková do chtěně nepřirozené mluvy a zbytečně křiklavé hysterie. Při reprízovém dozrávání dvou úvodních dílů můžeme se právem těšit na druhou polovinu provázkovského projektu, kdy má již s větším odstupem dojít na Běsy a Bratry Karamazovovy.

Kníže Myškin je idiot|foto: provazek.cz