Monodrama Lidský hlas připomíná mistrovské herectví Jaroslavy Adamové
Monodrama francouzského básníka Jeana Cocteaua Lidský hlas patřilo k emblematickým představením pražské scény Viola. Premiéru mělo v roce 1971, ženu, která během dlouhého telefonátu prožije bolestný rozchod se svým milencem, hrála Jaroslava Adamová. Rozhlasovou inscenaci zachycující její strhující herecký výkon uvádíme k 10. výročí hereččina úmrtí. Poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
Lidský hlas představuje jeden z Cocteauových nejkrásnějších divadelních textů. Vytvořil v něm dokonalou studii fází a pocitů, které partnerský rozchod obvykle provázejí. Není divu, že se hra těší oblibě mezi herečkami. Slavnými interpretkami monodramatu, které Cocteau dokončil v roce 1930, se staly například Simone Signoretová, Ingrid Bergmanová a Liv Ullmannová. V italské filmové verzi z roku 1942 si hlavní postavu zahrála Anna Magnaniová. U nás toto drama měli diváci možnost vidět poprvé v únoru roku 1933 v podání Olgy Scheinpflugové ve Stavovském divadle. Tehdy inscenaci režíroval Jiří Frejka a Národní divadlo hru uvádělo pod názvem Milovaný hlas.
Pro české publikum je ale tento titul spojen především se jménem Jaroslava Adamová – díky zmíněné inscenaci z roku 1971, jejímu záznamu na gramofonové desce (1974), televiznímu záznamu (1982) a samozřejmě i díky rozhlasovému vysílání.
Jaroslava Adamová (15. března 1925 Praha – 16. června 2012 Praha) vystudovala pražskou konzervatoř, kde jejími profesory byli Lola Skrbková, Jiří Plachý, Ladislav Pešek a Anna Iblová.
Ještě za studií spolupracovala se slavným divadlem Větrník. Po absolutoriu ji režisér Jiří Frejka angažoval do Vinohradského divadla, kde se uvedla v inscenaci Neveuxova Thesea mořeplavce. Slavnou se stalo její ztvárnění Puka ze Shakespearova Snu noci Svatojánské. Puka si o několik let později zahrála i v rozhlasové adaptaci.
Když v roce 1950 musel Jiří Frejka odejít do Karlínského divadla, Jaroslava Adamová sem přešla s ním. Po jeho tragické smrti a krátké spolupráci s E. F. Burianem nachází J. Adamová angažmá v Divadle Estrády a satiry. Tady začíná její spolupráce a přátelství s Janem Werichem. Ten se stává později i šéfem divadla. To časem změnilo název na Divadlo ABC. V roce 1962 angažoval Ota Ornest Adamovou do Městských divadel pražských, kde zůstala až do roku 1990. Ale i po odchodu do penze zde ještě řadu let hostovala.
Herecký rejstřík Jaroslavy Adamové byl velice široký. Byla první českou Klárou Zachanasianovou v Dürrenmattově Návštěvě staré dámy (režie Miroslav Horníček!) i Alicí v jeho hře Play Strindberg, první Élektrou ze Sartrova dramatu Mouchy. Hedu Gablerovou ze stejnojmenné tragédie nastudovala s Alfrédem Radokem.
Významnou kapitolu v profesním životě Jaroslavy Adamové představuje také rozhlas, její výkony zdobí ceněné inscenace Československého rozhlasu z konce 50. a z 60. let jako například Válka s mloky, Hodina v rodném městě, Bylo to na váš účet, Jistý den vzdálené minulosti, R.U.R. a další.
Jaroslava Adamová učila dlouhá léta na pražské konzervatoři i na DAMU a vychovala zde řadu herců.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
