Modrý banán a hrachová polévka

První část útlé brožury je obecným náhledem do historie zemědělství. Seznamuje čtenáře s předlouhou cestou, kterou lidstvo urazilo od doby, kdy si poprvé někdo všiml, že padne-li semeno na zem, po čase z něj vyroste rostlina: Před méně než 10.000 lety (...) učinilo několik nadaných jedinců objev, který určil další směr vývoje lidstva. Významné místo v dějinách pěstování a šlechtění samozřejmě zaujal mnich fascinovaný hrachem, opat starobrněnského kláštera Gregor Mendel, jenž chtěl vědět, jakým způsobem určité druhy předávají své znaky následující generaci. Tak byly objeveny zákony genetiky, stěžejní právě pro příští vývoj biotechnologií, kterým se prostor otevřel především od sedmdesátých let dvacátého století.

Po historickém entrée už následují kapitoly přímo zaměřené na zlepšování, výběr a křížení. Zde je možné zjistit, jak se laboratorně pomáhá "matce přírodě", jak byly vylepšovány vlastnosti pěstovaných rostlin šlechtěním a posléze pomocí přenosu genů. Na scénu nastoupilo genové inženýrství, nová biotechnologie, která mění v některých místech dědičný materiál.

Co kniha nabízí dále? Malou exkurzi do útrob DNA, napínavou a poučnou. I čtení o možnostech vylepšování, nahrazování a manipulaci, o plodinách odolných vůči hmyzu, chorobám, a dokonce schopným nejenom nasytit, ale také léčit (Jablka, která chrání před zubním kazem) je fascinující. Vize, k nimž se naděje a úsilí biotechnologů upíná, ("V budoucnosti možná už nebudeme házet známé modré plastové pytle do kontejnerů, ale budeme je dávat na kompost."), představuje výhled ohledně schopnosti účinné pomoci hladovějícím (Možnosti pro třetí svět) a také např. ohledně získání vakcíny proti hepatitidě B (Transgenní lékařství).

Jablka|foto: Comstock Images

Studium průvodce po cestách k biotechnologii, genovému inženýrství a modifikovaným potravinám mohou čtenáře plnit nadějí. Stejně jako důraz, který je zde kladen na ekologii a dodržování legislativních předpisů. Snad by bylo na místě i drobné upozornění, že v časovém horizontu by mohla podobná technologie přinést nejen užitek, ale také problémy.

Předkládaná příručka není akademickou učebnicí. Zřejmě ani nenabízí odpovědi na všechny případné otázky. Splňuje však to, co si její autoři předsevzali, pomáhá porozumět možnostem biotechnologie v potravinářství a v zemědělství. Představuje škálu potenciálu i pouhých přání, představ či mýtů. Součástí publikace je základní chronologie, slovníček pojmů i seznam webových stránek, které s danou problematikou souvisejí. Formální stránka příručky, připomínající zábavný komiks, zvyšuje její šance na upoutání čtenáře. Kromě toho může také být zpřístupňujícím bodem, díky němuž se náročné téma ukáže ve zvládnutelném rámci.

Průvodce biotechnologiemi. Biotechnologie v zemědělství a potravinářství, Academia, Praha 2006, překlad: J. Drobník, M. Ondřej, str. 105.