Modern Jazz - Bop
První kapitola moderního, tedy post-swingového, jazzu zvaná bebop, rebop nebo prostě bop, je dokumentována nejstaršími „terénními“ nahrávkami z května 1941, zachycenými v kolébce nového stylu, legendárním harlemském klubu Minton’s Playhouse.
Studiové desky ale citelně chybějí až do konce více než dvouleté stávky hudebnických odborů, do prosince roku 1944. Úplnou absenci zvukových materiálů částečně suplují záznamy rozhlasových vysílání z řady zábavních podniků. V této době bebop vykrystalizoval z původně značně divokého, neučesaného projevu mladých hudebníků především tmavé pleti.
Za nejvýznamnější zakladatelské osobnosti jsou považováni trumpetista Dizzy Gillespie (1917-1993), pianista Thelonious Monk (1917-1982), saxofonista Charlie Parker (1920-1955), zpěvačka Sarah Vaughan (1924-1990), brzy také další trumpetista Miles Davis(1926-1991) a bubeníci Max Roach (1924-2007), Kenny Clarke (1914-1985) a bílý hráč Buddy Rich (1917-1987). Jejich kompozice jakož i příspěvky dalších jazzmanů můžeme rozdělit do tří skupin:
1. Stále nové variace na dvanáctitaktové blues: Billie’s Bounce, Bloomdido, Au Privave (vše Parker), Blue Monk (Monk).
2. Melodické parafráze na harmonickou kostru známých a rozšířených standardů neboli evergreenů - nejčastějšími předlohami byly písničky I Got Rhythm (George Gershwin, 1930), Cherokee (Ray Noble, 1938), What Is This Thing Called Love (Cole Porter, 1930), Out of Nowhere (Johnny Green, 1931) nebo How High the Moon (Morgan Lewis, 1940).
3. Kompletně originální skladby moderního střihu: A Night in Tunisia (Gillespie), Yardbird Suite (Parker), Donna Lee (Davis) nebo Justice (Monk).
Nejrozšířenějšími formacemi byla kvinteta se dvěma melodickými nástroji, obvykle trubkou a saxofonem, plus rytmikou klavír-kontrabas-bicí. Aranžmá byla často velmi prostá, unisono případně oktávové postupy melodiků s občasnými dalšími intervaly, kontrabas udržoval pravidelné čtyři doby do taktu, zatímco klavír a bicí nástroje rozbíjely jeho puls mimo tyto doby (tzv. off beat). Bubeníci užívali větší sady činelů různého ladění a barvy.
Postupem času bebopu propadli i bílí hudebníci, např. klavírista Al Haig, trumpetisté Red Rodney, Chet Baker a další. Po swingové premiéře Bennyho Goodmana v lednu 1938 se bebop poznenáhlu zabydlel i na jevišti Carnegie Hall a v dalších koncertních síních.
Z gramofonových společností věnovaly bebopu velkou pozornost zmiňme Dial, Savoy nebo Norgran/Clef/Verve. Četné, stále nové reedice, obvykle obohacené o dříve nezveřejněné alternate takes, zpřístupňují tuto fázi jazzu i současným sběratelům.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
