Mladý Stalin ve varšavském Dramatickém divadle

Premiéra ve varšavském Dramatickém divadle bude pro mnohé diváky překvapením, komentoval premiéru list Rzeczpospolita. Skutečného pohledu na mládí jednoho z největších zločinců minulého století se totiž nedočkají. Oceňovaný polský dramatik Tadeusz Słobodzianek dospěl k názoru, že o Stalinovi už bylo napsáno hodně. Proto se zaměřil na něco jiného. Šlo mu o to ukázat širší pohled na choré ambice lidí u moci. Příběh je o těch, kteří v politice nacházejí východisko z neúspěšného života a politikou si léčí své komplexy.

Stalinovi se nepodařilo stát se básníkem, a tak se dává na politiku. Stejně jako Adolf Hitler, který je na jevišti vyobrazen jako výstřední, neúspěšný malíř. Podle deníku Rzeczpospolita mnohé další postavy ve hře připomínají současné politiky. Třeba Naděžda Krupská anebo Lev Trockij jsou jako velké děti, kterým dal osud do rukou nebezpečné hračky. Trpí naivní představou, že mají recept na uzdravení světa.

Osmapadesátiletý dramatik, který se narodil na Sibiři, kam jeho rodiče internovaly Stalinovy úřady, překrucuje i vymýšlí nová fakta. A hra pod vedením slovenského režiséra Ondreje Spišáka se může pochlubit groteskními situacemi. Třeba v ateliéru modistky Stalin připravuje přepadení banky ve stylu italských westernů. Server E-teatr.pl vychválil, jak bravurně si herci na jevišti počínají. Ocenil i práci slovenského scénografa Františka Liptáka. Vystihnul hrůzy doby, a přitom se vyhnul tomu, aby na scénu umístil jediný rudý prapor.

„Je to divadlo, jaké všichni očekáváme,“ ohodnotil server. Jenže ne všichni polští recenzenti jsou stejného názoru. Naopak v listu Gazeta Wyborcza si představení vysloužilo tvrdou kritiku. Tvůrci si podle něj neudrželi potřebný nadhled, když do hry zasadili ostré narážky na problémy s dotacemi pro polská divadla. Deník si zkrátka všimnul paradoxu, že na jedné straně tvůrci hry usilují o přízeň liberálů a každého levicově smýšlejícího staví do role bolševika. Ovšem na straně druhé se chtějí levici vysmívat za veřejné peníze.