Mistr, který vytvořil krásný sloh
Reprezentativní monografii věnovanou době a dílu Mistra Třeboňského oltáře psal profesor dějin umění, Jan Royt pět let.
„Třeboňský oltář je mimořádným uměleckým dílem, jedinečným v sedmdesátých až osmdesátých letech 14. století i v evropském kontextu,“ říká Jan Royt, profesor dějin umění, který věnoval pět let badatelského úsilí monografii o umělci, jehož jméno ani původ nejsou dodnes známé, ale který vytvořil unikátní a stále obdivuhodné dílo.
Kdo byl mistr Třeboňského oltáře? Jan Royt mluví o možných zdrojích umělcova stylu: „Zda pochází z domácí tradice napojené na Karlštejn, anebo to byl cizinec, který sem vnesl do té doby nezvyklé postupy. Anebo je tu třetí možnost, že se narodil zde, potom odešel do ciziny, kde kultivoval svůj styl, vrátil se a pracoval v domácím prostředí.“ Zkoumání těchto souvislostí a vlivů je jistě podnětné, ale zásadní je též uvědomit si, jak podstatné bylo prostředí, které umožnilo rozvoj novátorství, nadání, které se tak šťastně u Třeboňského mistra setkalo.
„Ovšem, důležité je, že můžeme říct, že to je umělec veskrze tvůrčí,“ pokračuje profesor Royt, „že nemáme současníka, který by podobně reprezentoval to, co mistr Třeboňského oltáře.“ Z ducha doby osvíceného vládce Karla IV. vyrostl „krásný sloh“ – unikátní produchovnělé, ladné postavení Madon, ale třeba také „oživení“ dvourozměrného obrazu tím, že umělec použil „stín vržený v krajině, nebo napětí mezi duchovní postavou a naturalisticky zpodobenou krajinou“.
Ty obrazy jsou opravdu krásné, říká autor knihy
Mistr Třeboňského oltáře je ovšem nejen vynikajícím tvůrčím zjevem, prorážejícím zavedené postupy své doby, překračující normy a objevující novou podobu krásy. Zároveň je příkladem toho, jak vstřícné intelektuální prostředí otevírá cestu pro nový vhled. A tak je vedle Třeboňského mistra třeba jmenovat biskupa Jana z Jenštejna, který zřejmě doporučil umělce řádu augustiniánů kanovníků, kteří rovněž citlivě vnímali inovativní proudy rozšiřující obzor světa a vnímání pozdního středověku.
„Ale hlavně,“ upozorňuje prof. Jan Royt, „ty obrazy jsou opravdu krásné. A je to krása, která je odleskem té větší, produchovnělé krásy Boží, skrze kterou člověk poznává.“ To potvrzují i slova jiného uměnovědce a odborníka na období středověku, Maxe Dvořáka, kterého Jan Royt cituje v úvodu své monografie věnované mistru Třeboňského oltáře: „Vždy když stojím před pašijovými výjevy Třeboňského oltáře, jsem fascinován z napětí produchovněného tvaru a materializované duchovnosti…“
