Miroslav Olšovský: Do slov ještě nevyřčených

Miroslav Olšovský (ročník 1970) debutoval roku 2006 básnickou sbírkou Záznamy prázdnot. V dalším desetiletí vydal prózu Líčení, sbírky básní Průvodce krajinou a Kniha záznamů a prázdnot. Podílel se na překladu antologie činarů Ten, který vyšel z domu…, připravil edici básníka Igora Cholina. Časopisecky publikuje rovněž eseje o literatuře. Pracuje ve Slovanském ústavu Akademie věd.

V poslední sbírce Tahiti v hlavě autor pracuje s konceptem zkoumajícím hranice možností výpovědi, co jsme a nejsme s to pojmenovat. Přidává ještě skepsi vůči tradičnímu lyrickému výrazu a estetizaci, které skutečnost mohou podávat v poněkud kašírované podobě. Výsledek tohoto nastavení se zračí i ve tvaru textů. Často jde o zahlédnutí, „hypotézy“, sled fragmentů. Báseň nebývá „autonomním“, krásným artefaktem, ale mnohdy variací – ty jev nasvěcují z více úhlů. Z nich jsou tvořeny cykly, jednotlivina získává svou přesvědčivost, zapadá-li do celku sděleného.

Olšovského psaní je produktivní diagnózou prázdnoty, viděním nicotností i našeho znicotňování… Poznáním toho, že řeč je unikavá a nepřilnavá („stejně“ jako měnlivá a nezachytitelná je skutečnost), a nutno tedy k ní přistupovat obezřetně.

Výsledkem tohoto úsilí není však poezie nedotčená trýzní, osloví nás zde i polohy „citově“ otevřené, milostné básně či texty plné existenciální úzkosti z pomíjení, artikulující samotu, chvilkovou bezvýchodnost, smrt.