Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí

22 let po prvním českém vydání Nesnesitelné lehkosti bytí v torontském nakladatelství Publishers 68 manželů Škvoreckých konečně vychází tento slavný evropský román Milana Kundery v domácím nakladatelství - brněnském Atlantisu. 331 stran druhého vydání autor zbavil tiskových nedopatření, ponechal kongeniální doslov a výklad Květoslava Chvatíka a knihu doplnil Poznámkou autora. V ní shrnul osudy díla, jež se nejprve mělo jmenovat Odejít, posléze Planeta nezkušenosti až bylo nazváno Nesnesitelnou lehkostí bytí. Tento název, jak vědí čtenáři následujícího Kunderova románu, nakonec autor toužil dát právě Nesmrtelnosti. Proč jsme na Nesnesitelnou lehkost bytí čekali tak dlouho? Nejspíš proto, že se román stal jednou z příčin hráze, která vyrostla mezi českým disentem a velkým exulantem. Realita domácí zkušenosti se střetla s Kunderovou románovou fikcí a ta byla jménem reality odsouzena. Není divu, že Milan Kundera končí svou Poznámku paralelou k té, jíž po 18 letech provázel nové francouzské vydání Žertu. Tím, že ztratil aktuální kontext, říká autor, se Žert může stát znovu tím, čím byl: "."románem a ničím než románem." Ani této knize nemohu přát na cestu nic lepšího."

Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí

Nesnesitelnou lehkost bytí, milostný román, vystavěný na osudech tří Čechů - libertina Tomáše, zaskočeného silou Tereziny romantické lásky, výtvarnice Sabiny, neschopné potvrdit svou identitu jinak, než zrazováním svých vztahů - a ženevského vysokoškolského pedagoga Franze, tvoří po formální stránce Kunderovou oblíbená sedmidílná osově symetrická kompozice. Její náplň přesně charakterizuje Chvatíkův doslov jako filozofický román, v němž se téma lásky proměňuje v analýzu společnosti, z níž hrdinové románu pocházejí. Nejde tu jen o bídu "normalizace", ale také o iluze tzv. Velkého Pochodu západní levice. Téma lásky se tak stává "kritickým zrcadlem doby konce století, doby skepse a masových podvodů, masové manipulace lidí a idejí." Zároveň se tu objevuje v nové podobě Kunderovo velké téma neporozumění, vyjádřené jak v osudech postav, tak explicitně v dvoudílném Malém slovníku nepochopených slov. A urychlím-li průzkum témat, snad je nutno setrvat u samotného názvu Nesnesitelné lehkosti bytí. Jednosměrnost lidského života, jejž ve shodě moderním světem chápeme jako jedinečný, konečný a bez návratu, nesnesitelně zlehčuje život moderního člověka - v roce 1984 jej aspoň ještě vyvažovala tíha komunistické totality - dnes, po dvaadvaceti letech míří do bezvýznamné prázdnoty. Moderní milostný román nemívá smířlivé konce, nemá jej ani tento román Kunderův, - tři ze čtyř jeho protagonistů umírají - ale za ten čas, kdy jsme jej mohli (aspoň někteří) číst poprvé, posléze spatřit jeho podivnou filmovou verzi, utopenou v autenticitě reality dokumentárních záběrů z 68. roku, dospěla revoluce a problémy moderní společnosti i do střední Evropy. Snad proto opravdu kdysi nepřekonatelnou hráz nepochopení odvane německé pořekadlo Einmal ist keinmal, tedy co se stane jednou, jako by se ani nestalo. Protože Nesnesitelná lehkost bytí patří spolu s Žertem a Nesmrtelností k vrcholným Kunderovým románům a nikdo, kdo chce poznat literární obraz evropského ducha konce 20. století, nemůže její pronikavost pominout. Stejně nelze pominout krásu Kunderova románového vypravěčského mistrovství ve hře s možnostmi, které se neuskutečnily, ale uskutečnit se mohly. Nesnesitelná lehkost bytí je tedy po všech stránkách výjimečné dílo.