Michal Müller: Hrál jsem na citeru a zároveň zpíval v trashmetalové kapele
Mluví-li se o citeře, mysl obvykle bezděčně sklouzne k představě čehosi typicky německého, k aplské idyle a obrazům jódlujících horalů.
Soudobá koncertní citera ale dokáže mnohemvíc, než být jen emblematickou rekvizitou německých folklorních popěvků. Je to vlastně nástroj mladý a velmi moderní , s jedinečným rozsahem a téměř neomezenými výrazovými možnostmi. Snad i proto mu skladatel Ivan Acher poskytl velkorysý prostor ve své opeře Sternenhoch aktuálně uváděné na Nové scéně Národního divadla a angažoval citerového virtuosa Michala Müllera.
Varnsdorfský rodák, absolvent citerové hry na vídeňské konzervatoři pro svůj nástroj rád objevuje nové výrazové a interpretační možnosti, rád experimentuje a spolupracuje s hudebníky různých žánrů například právě s Ivanem Acherem. Přiznává však, že i jeho první kontakt s citerou byl poněkud ovlivněn zažitými stereotypy:
„Nejdříve jsem také přičichnul k tomu muzejnímu zvuku a okamžitě jsem se doněj zamiloval. Kamarád mých rodičů na ten nástroj hrával, vlastně na ten nástroj hraje dodnes, tenkrát mě to naprosto fascinovalo, začal jsem valčíky a lidovkami, to byl můj svět a měl jsem o tom úplně stejnou představu, jako většina lidí, že to je nástroj starý, archaický.“
A dodává, že ve skutečnosti historie tohoto nástroje není starší než 170 let, což je ve srovnání například s kytarou nebo klavírem opravdové mládí, je schopný hrát ve všech tóninách, dokonce se i sám doprovodit, prochází dynamickým vývojem hledající hranice výrazových možností:
“To co se s tím nástrojem posledních dvacet pět let děje, je úžasné, protože ten nástroj teprve teď prožívá jakousi svou pubertu., rozvíjí se různé styly hry na ten nástroj. Vyvíjí se i co se stavby toho nástroje týče.“
Přestože se vytrvale snaží zbavit citeru nálepky lidového nástroje německého etnika, ale nebojí se ani oživovat ztracené tradiční písně Sudet, krajiny, kde je doma - nejnověji v aktuálním albu Kommok.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Děsivá freska válečné krajiny, u které se nepřestávám smát.
Petr Gojda, slovesný dramaturg, Centrum výroby Českého rozhlasu


Osudy dobrého vojáka Švejka KOMPLET
Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další anti světec a antihrdina. Čte Oldřich Kaiser