Memento

12. září 2001

Příběhy se zpřeházenou chronologií, kde si divák musí sám sestavit jejich reálný průběh, nejsou v kinematografii ničím novým. Vzpomeňme třeba na tarantinův kultovní morytát Pulp Fiction nebo na Mnčevského absurditu Před deštěm, dotýkající se balkánského konfliktu. Méně obvyklá jsou vyprávění, kde v časovém labyrintu bloudí diváci spolu s hrdiny filmu. A právě k takovým patří thriller Memento, který režisér Christopher Nolan natočil podle povídky svého bratra Jonathana.

Hlavní postavou tohoto kriminálního rébusu je muž, jenž pátrá po pachateli brutální vraždy své manželky. Leonard, kterého hraje Guy Pearce známý například z jiného znamenitého thrilleru L.A. - Přísně tajné, je ovšem totálně dezorientovaný. Trpí totiž ztrátou krátkodobé paměti a veškerá fakta musí rekonstruovat z fotek a z poznámek, které si tetuje na vlastní tělo.

Základní dějová linka se odvíjí pozpátku. Smysl určité scény se ozřejmí až v epizodě následující, která se však reálně odehrála už dřív. Abych to aspoň trochu ozřejmil: představte si, že někam přijdete a s někým se tam setkáte. Jenže teprve později zjistíte, jak jste se na ono místo dostali, co vás tam přilákalo a kdo je váš společník. Přibližně takhle si Nolanův příběh musí skládat v hlavě divák, zatímco hrdina to má ještě mnohem složitější. Ten totiž - vzhledem ke svému paměťovému handicapu - musí pochybovat nejen o lidech kolem sebe, ale i o tom, kdo je on sám.

Na letošním karlovarském festivalu, kde měla tato pozoruhodná distribuční novinka předpremiéru, jsem viděl další dva filmy založené na experimentech s časovým vnímáním. Tchajwansko-francouzská absurdita Kolik je tam hodin? v režii uznávaného reprezentanta asijské nové vlny Tsai-Ming Lianga, si pohrává s časovými posuny mezi Tchaj-pejí a Paříží, kde se vyprávění střídavě odehrává. Její hlavní hrdina posouvá ručičiky hodin pozpátku, aby se tak přiblížil dívce, která se marně snaží uchytit v metropoli nad Seinou. Na unikátní formě založil svůj snímek Time Code britský režisér Mike Figgis. Příběh několika postav se paralelně odvíjí na čtyřech různých segmentech jediného plátna. Jednotlivé děje se občas protnou a jindy zase oddělí. Luštění této skládanky se podobá sestavování puzzle, jehož segmenty se neustále mění.

Vraťme se však k thrilleru Memento, který lze přirovnat k jinému druhu hlavolamu. V něm jde hlavně o to, v jaké podobě nakonec z jednotlivých kousků mozaiky vyjde její ústřední postava. Postupně se totiž ukazuje, že mnohé - včetně smrti jeho manželky - se odehrálo jinak, než si Leonard myslí. Záhadné je také to, jak přišel ke svým šatům a luxusnímu autu. Řešení hádanky kolem jedné pochroumané lidské identity se nesluší prozrazovat. Naznačím pouze to, že je překvapivější, než byste čekali.

autor: Jan Foll
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.