Meda Mládková. Osudová setkání velké české mecenášky

Až jednou budeme na konci života, tak nás nebude mrzet, co jsme špatného udělali, pokud jsme toho litovali a omluvili se, ale bude nás mrzet, že jsme mohli milovat a nemilovali, že jsme mohli pomáhat a nepomohli, že jsme mohli někoho držet za ruku a nedrželi, že jsme mohli někoho pohladit a nepohladili…
Meda Mládková

Meda Mládková měla to štěstí, odvahu i sílu, že se jí podařilo uskutečnit životní sen. Právě před deseti lety, v září roku 2001, se veřejnosti poprvé otevřely brány Musea Kampa, které se pak stalo nejen sídlem nesmírně cenné umělecké sbírky manželů Mládkových, ale také významným místem živé kultury.

Čtěte také

Za Medou Mládkovou. Poslechněte si rozhlasové vzpomínky uznávané mecenášky umění

Meda Mládková odjela po válce studovat do zahraničí a nová dějinná situace ji přiměla zůstat v exilu. Se svým manželem Janem Mládkem a s dalšími exilovými přáteli ale vždy doufali, že se do Čech vrátí. Její studium, zájem, podpora manžela, ale také náhoda, to vše přispělo ke vzniku její mimořádné sbírky výtvarných děl. Svou kolekci budovala z děl umělců z Československa, ale i z dalších zemí sovětského bloku.
Rok 1989 se stal pro Medu Mládkovou nejen mezníkem politickým, ale také osobním. Zemřel jí manžel, a tak do Československa přijela sama. První výstava, v ještě ne zcela zrekonstruované budově Sovových mlýnů na Kampě, byla otevřena na počest Jana Mládka a Hanse Wutkeho v září roku 2001.

Dokument vzniknul při příležitosti desátého výročí otevření Muzea Kampa.