Maurice Maeterlinck: (Velice) Modrý pták

19. duben 2014
02349716.jpeg

Divadelní hra belgického dramatika a spisovatele Maurice Maeterlincka Modrý pták vznikla v roce 1908. Fantastický příběh o chlapci Tyltylovi a děvčátku Mytyl, kteří se vydávají hledat vzácného modrého ptáka, který přináší štěstí, je dodnes populární. Nejen díky dobrodružné cestě, na které jsou dva chudí sourozenci doprovázeni oživlými předměty, hovořícími zvířaty a všelijakými kouzelnými bytostmi, ale zejména díky poselství o hodnotách lidského bytí.

Poslouchejte na Vltavě 19. dubna 2014 ve 14 hodin. Po odvysílání hru najdete na stránce Hry a četba. Poslechnout si ji tam budete moct až do 25. dubna 2014.


V roce 2007 vznikla v brněnském Divadle Husa na provázku svébytná úprava tohoto klasického textu, kterou stvořil režisér Vladimír Morávek. Nejen vizuálně, ale zejména hudebně opulentní inscenace s texty písní Milana Uhdeho a hudbou Michala Pavlíčka, byla proto pojmenována (Velice) Modrý pták.

Při příležitosti rozhlasové premiéry zmíněné inscenace Divadla Husa na provázku napsal Vladimír Morávek do Týdeníku rozhlas netradiční, avšak pro jeho tvorbu příznačný článek, ve kterém shrnuje postřehy ze svého rozhlasového debutu. „Morávek debutuje aneb Jak vznikala rozhlasová nahrávka (Velice) Modrého ptáka, o čem je a proč byste si ji na ty Vánoce měli pustit“ je název článku z prosince 2009, který by neměl ujít vaší pozornosti. Upravovatel a režisér Vladimír Morávek v něm poutavě píše:

„Léto bylo jako když vyšije, pětatřicet a víc, do toho tu a tam tropická bouře, tramvaje jezdily po Brně jen zřídka, voda stoupala a stoupala, u viaduktu poblíž nádraží čítala hladina místy třičtvrtě metru, nebylo lze tamtudy projet – tramvaje stály, déšť padal, vzduch voněl – a Morávek s herci Divadla Husa na provázku se pořád dokola scházeli ve studiu Českého rozhlasu Beethovenova ulice č. 4, točili rozhlasovou verzi svého představení (Velice) Modrý pták.

Týden to trvalo a čtrnáct dní, v tom studiu pro dva nebo i pro čtyři tísnilo se náhle tu šestnáct, tu dvacet, tu čtyřicet pět účinkujících, všichni byli zpocení jak prase, čas od času někdo jen v prádle, pořád dokola zpívali „Narodil se Kristus pán, radujme se,“ do toho tklivými hlasy říkali dialogy, co za ně nakonec pan Maeterlinck dostal Nobelovu cenu, Mytyl a Tyltyl uprostřed léta vydali se ve snu na pouť svatovánoční přednocí a v tom propadnutí velel jim jejich stvořitel – pan Maeterlinck – že potkají všechna tajemství naší napapané existence, všechno že jim dojde, všechno že uvidí v pravém světle – co milovat lze, přijmou, co trapnost je a ambaláž, budou umět rozeznat a napříště nechat bez povšimnutí – alespoň do Tří králů, možná i do března.

Popravdě Morávek pražádnou zkušenost neměl s žánrem rozhlasové hry, následkem toho dramaturg Sedláček tu a tam měl na krajíčku, barevnýma tužkama pořád dokola podtrhával Morávkovi ve scénáři nemožnosti, po zdi chtělo se mu lozit, ale Morávek byl jak praštěný kopytem, pořád všechno chtěl – ty srazy andělských bytostí, toho mamuta procházejícího na straně dvanáct, tu nevyřčenou tklivost v souvislosti s jedenácti miliony nenarozených dětí, jak je požaduje autor na straně čtyřicet.

A to bylo nakonec na celém tom natáčení nejvelkolepější, že jakkoli se dvacetkrát během natáčení zdálo něco být nesmyslností, diletantskou hrou s penězi daňových poplatníků, tento dramaturg vždycky jen něžně řekl: „Držím palce,“ vždycky jen nakonec svolil: „Ano, přidáváme ty čtyři natáčecí dny,“ vždycky nakonec připustil: „Ano, souhlasím, ať tam je ten mamut.“

A Morávek nejedl, nemluvil, nespal, jen teskně se díval, dotýkal se zvukového mistra na hlavě a plakal bez konce, dramaturg Sedláček nad ránem volal do Prahy, že to vypadá na pětihodinovou stopáž, pak na šestihodinovou, nakonec že nejspíš osmihodinovou, víc že říci se k věci nedá.

02375489.jpeg

Pak to nicméně skončilo – největší natáčení Českého rozhlasu Brno za několik let, dalších čtrnáct dní byli zavřeni Morávek a odpovědný dramaturg se zvukovým mistrem, Morávek pořád to přesmýkával a přesmýkával nahrávku – v tenzi pořízenou větu: „Mytyl slyšíš?“ chtěl použít z jedenáctého června, odpověď: „Copak, chlapečku?“ z patnáctého, letmý slovní vtip Jiřího Vyorálka telefonicky dotočit.

Do toho pořád dokola volal Michal Pavlíček, že už to chce slyšet – alespoň kousíček – a co že tam tak dlouho dělají, Eva Morávková, že chce jet k moři – i s Morávkem, Velíšek z Prahy, že poněkud znepokojivé má zprávy o stopáži a co se tam sakra v tom Brně děje?

Tak nakonec všichni nechodili spát, ve studiu jedli i spali i slavili Slovenské národní povstání až konečně – na konci srpna to bylo – pustili si to celé nad ránem, několikrát volala Eva Morávková, že motory rodinné škodovky vrčí už zběsile, ještě zběsileji, nejzběsileji, kde zas ten Morávek je, ale oni to nevnímali, poslouchali.

Napřed to usnutí, pak to projití Tmou, pak to tikání Času, pak to uvidění Smyslu, to Odpuštění, to Očištění, to Přijetí se i se svými chybami. A byli šťastní pro něco, nevěděli pro co, ničeho se nebáli najednou a těšili se na Vánoce – byli pyšní na sebe i na Divadlo Husa na provázku a doufali, přehrozně doufali, že ono léto neponičili si zbytečně...

P.S.: Nakonec to celé má hodinu a deset minut. A projití mamuta 27. srpna nad ránem vystřihli. Hezký poslech! Hezké Vánoce! A hezké odpuštění – případně! Nesem Vám noviny – poslouchejte! “


Osoby a obsazení:Mytyl (Eva Vrbková), Tyltyl (Adam Beránek), Sousedka, Víla, Světlo (Gabriela Štefanová), Tatínek Tyl, Vypravěč, Osud (Vladimír Hauser), Maminka Tylová, Mateřská láska (Ivana Hloužková), Justýna (Kateřina Ulrichová), Hodiny, Čas (Gabriela Vermelho), Pes (Jiří Vyorálek), Pán noci (Radim Schwab), Kocour (David Steigerwald), Mléko (Tomáš Sýkora), Pan Štěstí (Jiří Hajdyla), Babička Tylová (Alena Ambrová), Dědeček Tyl, Štěstí být vlastníkem (Pavel Zatloukal), Průvodce po štěstí (Jiří Kniha), Konec světa, Skřítek (Andrea Buršová), Různá štěstí, Smrt, Válka, Nemoc (Robert Mikluš), Dívka (Kateřina Mančalová), Kos (Slávek Bílský), Dítě (Barbora-Anna Lebánková), Dítě (Jakub Ošmera); basová kytara (Martin Bakyta), sbormistr (Zdeněk Král)

Překlad: Alena Morávková, Šárka BelisováProlog a texty písní: Milan UhdeÚprava: Vladimír MorávekDramaturgie: Tomáš SedláčekHudba: Michal PavlíčekZvukový mistr: Lukáš Dolejší

Natočil Český rozhlas Brno v roce 2009.

Spustit audio
autoři: Hana Hložková, Vladimír Morávek