Mateusz Pakuła: Miky Mistr DJ
Jedním z výrazných okamžiků letošního Polského roku na Vltavě je uvedení české premiéry hry nejmladšího polského dramatika Mateusze Pakuły. Jeho lehce surrealistická, obrazivá a citacemi opředená hříčka s názvem Miky Mistr DJ českému posluchači představí současnou dramatiku ze země našich severních sousedů, a udělá to se vším dobrým i špatným, co s sebou tento způsob života i psaní přináší.
Hlavní hrdina příběhu, pětadvacetiletý Miky je výrazný především tím, že se celou dobu nudí. Jeho rozhodování je plytké, nemotivované, válka na východě či hladomor v Africe jsou mu nejspíš úplně jedno, názor zřejmě nemá ani na vlastní život a jeho případné směřování. Miky zkrátka je, přežívá, namísto soustavného hledání se soustředí na kratší tratě, na jejichž konci celkem pravidelně bývá rozčarování a znovu se dostavující pocit nudy.
Do tohoto výrazně nedramatického života však tu a tam probleskuje jakýsi zápal, který Mikyho vždy nakrátko pohltí a určí směr jeho nejbližších dní či hodin. Z Mikyho se tak z ničeho nic stává obdivovatel poezie či milovník starších, o mnoho starších dam.
Jednoduchost, se kterou hlavní hrdina příběhu mění své zájmy, ale která především ovládá jeho sexualitu, není ničím jiným než autorovým holdem dnešní povrchnosti, morální vyprázdněnosti a trapnosti, se kterou se všichni běžně pokoušíme žít.
Jejím vrcholem pak je Mikyho krátkodobá záliba v pedofilii, jeho snaha tuto deviaci prosadit jako cosi normálního a proslavit se díky ní v televizi. Mikyho tak pouhý pocit životní nudy dožene do míst, která už není možné obhájit pokrčením ramen a do hry tak přivádí téma silné, současné a přitom ani trochu jednoduché.
Svět podle Mikyho (a jeho matky)
Pakuła však nemá ambice moralizovat či ohromovat hraničními situacemi, Miky Mistr DJ je především hrou plnou sarkasmů a banalit, které – vršeny na sebe – dávají vzniknout malé mazanici dnešního světa, ten se odehrává před obrazovkou počítače či v naší představivosti, zatímco se díváme na televizi.
Stereotypem je například i Mikyho matka (v podání vynikající Zuzany Slavíkové), která přes veškerá moudra o Mikyho životě nakonec v jediném zaváhání dává jasně najevo, že svého syna vůbec nezná.
I přes některé štiplavosti (recitační soutěž v koncentračním táboře, již zmíněná obhajoba pedofilie ústy hlavního hrdiny) nás autor po celou dobu velmi jemně ale přesvědčivě manipuluje, nechává na pochybách, zda vůbec něco takového může být myšleno vážně. A jistě, ani není. Tedy do té doby než...
Hru Miky Mistr DJ Pakuła publikoval v roce 2008. Pro Český rozhlas ji přeložila jeho blízká spolupracovnice, režisérka Eva Rysová. V rozhlasové verzi se v roli Mikyho představí Jiří Suchý z Tábora, jeho matku ztvární již zmíněná Zuzana Slavíková, přítelkyni Agátu Vladimíra Včelná. V dalších rolích účinkují Jan Kolařík, Ivana Plíhalová, Naděžda Chroboková-Tomicová, Robert Mikluš, Petra Bučková, v rozhlase debutující Tereza Lexová a další. Role Mikyho přítele Casanovy se s velkým přehledem chopil zkušený brněnský herec Michal Isteník.
V rozhlasové adaptaci si zahrály i děti ze ZUŠ Žerotín v Olomouci. Nejmladšímu z nich bylo deset let.
Režisér Tomáš Soldán a zvukový mistr Zdeněk Prchlík se přitom snažili při natáčení tematizovat i technickou stránku věci – kromě naživo snímaného „skajpování“ či dialogů pronášených při sledování televize, se rovina médií a jejich snadného zneužití do hry dostává také skrze scény, které realizátoři natáčeli na videokameru. Vzniká tak neobvyklý a méně očekávatelný kontakt posluchače s mediálním prostředím (které si často můžeme udělat doma, za zataženými žaluziemi).
Účinkují:Jiří Suchý, Zuzana Slavíková, Vladimíra Včelná, Michal Isteník, Jan Kolařík, Ivana Plíhalová, Naděžda Chroboková-Tomicová, Robert Mikluš, Petra Bučková, Tereza Lexová a další
Autor: Mateusz PakułaPřeklad: Eva RysováRežie: Tomáš SoldánZvukový mistr: Zdeněk Prchlík
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
