Martina Špinková, ilustrátorka a grafička
S Martinou Špinkovou jsem se seznámila v roce 2001; pozvala jsem ji před mikrofon Radiožurnálu, když spolu s několika přáteli založila domácí hospic Cesta domů.
Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.
Bylo to v době, kdy u nás málokdo věděl, co je hospic, a troufám si říci, že termín „domácí hospic“ neříkal nic nikomu.
Martina Špinková se stala na jedenáct let ředitelkou Cesty domů; z komorního občanského sdružení, usilujícího o zásadní zlepšení péče o nevyléčitelně nemocné, umírající a jejich rodiny v České republice, se stal i díky jejímu úsilí Spolek a od začátku roku 2015 Ústav.
Podle vzoru Cesty domů (a díky jejím zkušenostem) máme dnes v České republice několik domácích hospiců – nabízejí mimo jiné služby pro pozůstalé (tj. těm, kterým v nedávné době zemřel někdo blízký a uvítali by pomoc, radu či prosté sdílení). Martina Špinková se snaží přispět k tomu, aby se umírání v naší zemi stalo méně smutnou a osamělou událostí.
Martina Špinková (1959), dnes předsedkyně správní rady Cesty domů a šéfredaktorka stejnojmenného nakladatelství, je česká ilustrátorka, absolventka Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze - ateliéru knižní kultury a písma; od roku 1984 se věnuje volné a užité grafice, ilustraci a výtvarné redakci. Ilustrovala přes 50 knih, zčásti pro německá, ale i jiná zahraniční nakladatelství. A píše básně.
Spolu s mužem Štěpánem, lékařem a filosofem, vychovali sedm dnes už dospělých dětí.
Martina Špinková vyrůstala v rodině muzikologa, hudebního propagátora a spisovatele Jiřího Pilky, mj. autora knih Filmová hudba Jiřího Srnky (1957) a Rozcuchaná kniha (2009), muže, který řekl: “Já bych doporučil, aby každý z nás hledal kontakt s nějakou mimořádnou osobností, která mu pomůže nadechnout se a získat duchovní živiny. Navíc by bylo dobré, aby si každý v životě zařídil setkání s nějakou duchovní hodnotou a nežil jen utilitární život ze dne na den: jen tu ekonomickou, praktickou a pragmatickou složku. Něco, co nám otevře dveře do nebe, nebo sebe samotného.”
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
