Marek Kopelent, skladatel a pedagog

Bez zájmu přešly jubileum naše velké orchestry i festivaly, ačkoliv autorů, kteří jako Kopelent přesahují významem českých hranic, nemáme mnoho. Jaká je u nás situace v oblasti soudobé vážné hudby a v jakém postavení jsou její tvůrci, zeptáme se skladatele, který bezprostředně a na vlastní kůži pocítil politické poměry druhé poloviny 20. století a s intelektuálním nadhledem se pouštěl do kritických disputací s režimy před listopadem1989 i po něm.

Marek Kopelent je držitelem francouzského řádu Rytíř umění a literatury a jeho skladby zněly na prestižních festivalech soudobé hudby jako Varšavská jeseň či Donaueschingen Musiktage. V 60. letech byl spjat se souborem Musica viva pragensis, který prováděl díla generačně blízkých skladatelů ovlivněných principy Nové hudby. Jeho slibně se rozvíjející skladatelskou dráhu v 60. letech přerušily komunistické čistky. Po návratu ze stipendijního pobytu v Západním Berlíně byl v roce 1971 propuštěn ze Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, kde pracoval jako redaktor. Jako politicky nepohodlný získal nové místo až po letech jako korepetitor baletního oddělení hudební školy v Radotíně.

Nepříznivé okolnosti profesního života v normalizačních poměrech mu pomáhaly překonávat přátelské vztahy. Souputníky se mu v určitých etapách jeho života stali vnučka T. G. Masaryka Herberta, skladatel Zbyněk Vostřák či hudební teoretici Eduard Herzog a Vladimír Lébl, se kterými založil Pražskou skupinu Nové hudby. S mladou, ještě neznámou Sofiií Gubajdulinou a s německým skladatelem Paulem Heinzem-Dittrichem napsal oratorium na Komenského text. Z větší části se spolupráce realizovala jen prostřednictvím korespondenčních kontaktů, protože osobní setkání umělců považoval režim za nežádoucí. V roce 1987 byl přítomen pražské návštěvě skladatele Oliviera Messiaena a jeho manželky klavíristky Yvonne Loriodové. Celoživotní láskou se mu stala poezie Vladimíra Holana. Na podnět Vladimíra Justla se podílel na legendárním představení Noc s Hamletem, které se hrálo bezmála 30 let v Poetické kavárně Viola.

V éře Václava Havla působil jako hudební expert Kanceláře prezidenta republiky. Založil umělecké sdružení Atelier 90 a počátkem 90. let byl jmenován profesorem. Na HAMU vychoval řadu výrazných skladatelských osobností. Na evropském kompozičním projektu Requiem odpuštění pracoval společně se skladateli jako Penderecký, Kurtág, Rihm nebo Schnitke. Také o uměleckém sdružování a naproti tomu o tvorbě v izolaci budeme hovořit v Telefonotéce, ve které zazní hudba Marka Kopelenta v osobním skladatelově výběru.