Mám rád umazaný a odřený jazyk ulice, říká scenárista Petr Pýcha

Petr Pýcha vystudoval češtinu a základy společenských věd. Učí na osmiletém gymnáziu a odmala píše nejrůznější texty včetně divadelních a rozhlasových her. A beze sporu je velkým fanouškem českého jazyka. Takového, jakým mluvili Jan Amos Komenský nebo Vladislav Vančura, ale i jazyka, který je běžně slyšet na ulici. „Rád ho čtu i poslouchám, líbí se mi, když je umazaný, odřený. Když je to jazyk hospody a ulice,“ konstatuje v reakci na otázku, jaký je jeho názor na skutečnost, že Český rozhlas jeho hru, z níž se později stal scénář k filmu Všechno bude, odmítl kvůli vysokému výskytu vulgárních výrazů.

Změny plánu ale Petr Pýcha nelituje. Jinak by se totiž pravděpodobně nesetkal s režisérem Olmem Omerzu a nevznikla by šesti Českými lvy oceněná road movie Všechno bude. V momentě, kdy se odmítnutého textu ujalo Filmové centrum České televize, viděl Pýcha zcela náhodou Omerzův debut Příliš mladá noc.

„Ten film mě nadchnul,“ vypráví. „Je citlivý, civilní, má smysl pro náladu, znejisťuje diváka. Film táhnou dva kluci, je jim deset, jedenáct a jsou skvělí, autentičtí. Říkal jsem si, pro pána krále, kdyby takhle byli vedení Heduš a Mára, postavy z mé rozhlasové hry, to by se mi líbilo. A Olmo ten můj scénář nakonec vzal.“ Autoři si sedli po pracovní i lidské stránce a nové přátelství vykrystalizovalo v další spolupráci: z jejich dílny vzejde i celovečerní snímek pojmenovaný Admin a také krátký film Poslední den patriarchátu.

Inspiroval nás kurz mentálního ohýbání lžiček

Ve filmu Všechno bude Pýcha osobitě zpracovává klukovství, svobody, nezralosti a úniku a tato témata se objevují i v jeho dalších rozhlasových hrách. K nim patří mimo jiné Benzina Dehtov, podle níž natočil Vladimír Michálek kritikou i diváky nepříliš dobře přijatý film Úhoři mají nabito, hra Strange Love nebo Léto v Laponsku. Poslední dva jmenované kusy Pýcha napsal se svým celoživotním kamarádem, spisovatelem Jaroslavem Rudišem.

Nápad na hru s ezoterickou tematikou Léto v Laponsku (vyznamenanou Cenou Alfréda Radoka a Cenou Českého rozhlasu Vltava) se zrodil u Pýchů na Silvestra. „Byl u nás i Jarda. Šel na záchod a tam našel časopis s inzeráty na pseudoduchovno, pozvánky na takové ty kurzy mentálního ohýbání lžiček,“ usmívá se Pýcha. Začali jsme si o tom povídat, domýšlet si to, rozvíjet děj a zasazovat do něj postavy,“ vzpomíná.

Trpím dějinami stejně jako moje postavy. Jaroslav Rudiš se v novém románu vydává na cestu střední Evropou

• Upravit
• Smazat

Strhující, melancholická, vysoce komická cestovní novela či veliký evropský román. Tak se v kritikách a recenzích předních německých deníků i dalších médií mluví a píše o Winterbergově poslední cestě, nejnovějším románovém textu českého autora žijícího v Berlíně.

Dvojice Pýcha–Rudiš dala společně dohromady prozatím čtyři rozhlasové hry. První literární pokusy tandemu ale spadají už do období středoškolských studií v Lomnici nad Popelkou. „Psali jsme poezii. Říkali jsme jí trapná, a to jsme ještě netušili, že trapná poezie Egona Bondyho nebo Ivo Vodseďálka opravdu existuje. Nás ale spíš inspirovala poetika Divadla Sklep, a tak jsme se prostě nebáli být trapní.“ Básničkami si mladí autoři chtěli získat přízeň dívek na brigádě v lomnické čokoládovně. Což se ale bohužel nezdařilo, vzpomíná Pýcha. Podobnou poetiku autorské dvojice utvářely kromě Divadla Sklep například i hudba kapel The Cure či The Smiths, a podle Pýchy jsou tyto společné kořeny základem úspěšného psaní ve dvojici. „S Jardou o sobě říkáme, že jsme nejstarší kamarádi. Formovali jsme si společný pohled na svět, a když jsme spolu začali psát, projevilo se to.“

Lásku k rozhlasovým hrám zkouší Petr Pýcha předat i svým studentům v rámci literárního semináře na semilském gymnáziu. Pouští jim ukázky, společně se věnují základům filmové poetiky a srovnávají ji s tou filmovou. Z reakcí studentů má jejich učitel radost. „Často říkají, že když hry poslouchají se zavřenýma očima, působí na ně stejně jako film,“ říká s tím, že na přetřes v jeho hodinách přichází i jiná témata: politika, literatura, filozofie. Anebo seriál České televize Most!.

Most! se líbil mně i studentům.

„Líbil se mně i studentům. Často se mě ptali, co jednotlivým dílům říkám. Myslím si, že seriál byl mnohem lepší než jakákoliv hodina prevence rasismu a xenofobie. Byl přirozený, nemoralizovalo se v něm,“ uzavírá Petr Pýcha.

Jak vnímá Petr Pýcha kritiku filmu Úhoři mají nabito, který vznikl podle jeho scénáře? Co má rád na formátu rozhlasové hry, do jaké míry může zasahovat do jejího obsazení a jaké autory rád sleduje? Poslechněte si celé ArtCafé. Hudbu k němu vybíral Pavel Zelinka.