Mám rád hraniční situace a výstup z komfortní zóny vyhledávám, říká Tomáš Hodan, režisér filmu o Hanči, Vrbatovi a Rathovi
Točil dokumenty o Zakarpatské Ukrajině, Haně Hegerové nebo Karlu Zemanovi, ale teprve teď, když se jako režisér postavil na plac s vlastním scénářem k filmu Poslední závod o přátelství a odvaze lyžařů Hanče, Vrbaty a Ratha, se cítí tak, jak si to představoval během studií. Hostem Ondřeje Cihláře byl ve Vizitce filmař a také ultramaratonec Tomáš Hodan.
V kinech Tomáš Hodan debutoval v roce 2006 dokumentem Půl čtvrté o Zakarpatské Ukrajině, kam se od roku 2000 s batohem pravidelně vracel. Záhy mu začaly chodit nabídky na dokumentární spolupráce. Přátelství s vnukem Hany Hegerové ho pak přivedlo k práci na dokumentu Mlýnské kolo Hany Hegerové; k zaznamenávání příprav natáčení jejího posledního alba Hodana přizvala přímo ona. Na zpěvačce se mu líbil sarkastický humor i parta, kterou tvořila s klavíristou Petrem Maláskem a dalšími hudebníky. „Překvapilo mě ale, jak moc to od ní bylo vydřené. Ve studiu se sešla parta, která za pár hodin nahrála tři čtyři songy. Když jsem ale točil u ní doma, popisovala mi, jak se ty písničky učí. Byly to hodiny učení a proškrtávání not barevnými tužkami,“ vzpomíná na scény z dokumentu.
Později se se stal členem skupiny kolem režiséra Marka Najbrta, společně chystali scénář pro sitkom Kancelář Blaník. Jeho jméno najdeme i pod řadou dalších seriálů, například Autobazar Monte Carlo, Dáma a Král nebo Světlu vstříc, ideálním stavem je však pro něj režírování vlastní látky – tak jak se to teď stalo v případě chystaného filmu Poslední závod.
Hlavou proti sněhu
Inspirací k natočení snímku o tragickém krkonošském závodě roku 1913, během kterého zemřeli Václav Vrbata a Bohumil Hanč, mu byla postava „třetího vzadu“ – pražského Němce a fenomenálního sportovce Emericha Ratha, jenž doplatil na svou národnost. Přestože mu v životě šlo zejména o sportovní výkony, nebyl v poválečné době pohodlnou postavou.
Příběh se pak už jen logicky propojil s Hodanovou zálibou v hraničních situacích, sám totiž rád běhá na velmi dlouhých tratích. „Výstupy z komfortní zóny vyhledávám, hodně mě to baví,“ říká. Jeho slova přitom neodkazují jen ke stokilometrovému závodu v Tatrách, kde mu po sedmdesáti kilometrech prasknul meniskus a on zbytek trasy „doskákal“. Dotýkají se i samotného natáčení v mrazech a vánicích v okolí krkonošské Labské boudy, které si na vlastní kůži nejvíc ze všech užil Kryštof Hádek alias Bohumil Hanč. Ve sněhu musel proležet dlouhé minuty jenom v košili a hlavou dolů, nadoraz si užil i kilometrový „odtah“ závějemi. Mužem, jenž se ho tehdy snažil zachránit, byl právě Emerich Rath v podání Marka Adamczyka. Půjde-li vše podle předpokladů, film by měl zamířit do kin 24. února.
Nejposlouchanější
-
Anna Beata Háblová: Víry. Románové podobenství o cestě k překonání strachu a ponížení
-
Antonín Přidal: Výstřel a spol. Rozhlasová groteska podle filmového námětu Vladislava Vančury
-
Zmizela a Strýček z nebe. Šumavské povídky Karla Klostermanna
-
Winterbergova poslední cesta. Železniční roadstory podle bestselleru Jaroslava Rudiše
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
