Malířské povídky. Rozhlasová antologie textů o malířích a malířství od světových i českých autorů

V roce 1985 vyšla antologie Malířské povídky, obsahující texty „o malířích, strázních a krizích uměleckého hledání, o zázraku tvorby a věčnosti umělecké interpretace“. Z knihy, v níž najdeme jen ruskojazyčné autory, převzal autor rozhlasového cyklu Petr Veselý povídku Isaaka Babela (1894–1940) Pan Apolek v překladu Jana Zábrany. Zavede nás do Novogradu (Novohrad-Volynskyj na Ukrajině), kde vypravěč potkal podivného a současně podivuhodného malíře ikon, pana Apolka. Tato povídka zazní v pořadí druhá, neboť cyklus přihlíží k chronologii života autorů a vzniku textů.

Pro Petra Veselého, který jako malíř, výtvarný pedagog a básník odbornou i uměleckou literaturu o umění celoživotně sleduje, nebyl uvedený sborník jedinou inspirací. Pro text, který cyklus zahajuje, sáhl do knihy Odilona Redona (1840–1916) Samomluvy, která vyšla v roce 1996 v překladu Jitky Hamzové. Uslyšíme pasáže z deníku francouzského malíře a grafika, psaného za jeho pobytu v Pyrenejích v letech 1870 a 1878. Redon se také znal s Milošem Martenem, Vilémem Mrštíkem i Juliem Zeyerem.

Jako čtvrtá zazní povídka Josefa Lady (1887–1957) Obrazy více nežli jako živé, což je humoristický příběh ze sbírky Straky na vrbě, vydané poprvé v roce 1940. Následuje povídka české autorky katolické orientace, představitelky Československé strany lidové Niny Svobodové (1902–1988), která byla za komunistického režimu 16 let vězněna. Kromě obchodní akademie studovala i jazyky, dějiny umění a zabývala se především obdobím italského středověku. Její povídka Otec se věnuje tragické epizodě v životě malíře Luca Signoreliho a je ze sbírky Duše fresek.

Poté bude na řadě retrospektivní autobiografická próza italského malíře Emilia Vedovy (1919–2006) Stránky deníku. Výběr z ní publikoval v roce 1968 překladatel Miroslav Míčko v časopise Světová literatura. O rok dříve a poté 1992 vystavoval Vedova také v Praze a v Litoměřicích.

Humoristická povídka německo-židovského spisovatele, dramatika, grafika a malíře Wolfanga Hildesheimera (1916–1991) se jmenuje Už jsem si zvykl. Hamburský rodák emigroval s rodiči do Palestiny, kde se vyučil truhlářem, ale pak vystudoval malířství a scénografii v Londýně. Roku 1946 započal své působení jako simultánní tlumočník a soudní zapisovatel u norimberských procesů.

Cyklus zakončí tři krátké povídky našeho současníka – prozaika a dramatika Jiřího Kratochvila (nar. 1940): Trakaře s knihami, Portrét a Zázračné dítě.

Režie se ujal Lukáš Kopecký, účinkují Michal Bumbálek, Zdeněk Bureš, Vladimír Hauser, Vladimír Krátký, Aleš Slanina, Jiří Valůšek, Pavel Zatloukal.

Psáno pro Týdeník rozhlas.