Malíř a grafik, pozemský surrealista, hominista. Pavel Brázda devadesátiletý
Galerie Klatovy / Klenová uspořádala na zámku Klenová výstavu nazvanou Mezi začátky a konci III. Ve spolupráci s GASK takto připomíná významné životní jubileum stále tvořícího autora, Pavla Brázdy. Retrospektivní výstavu můžete navštívit do 25. září.
Pavel Brázda je umělec, jehož jméno a dílo, stejně jako dílo jeho manželky, malířky Věry Novákové, až do listopadu 1989 znala jen hrstka zasvěcených. Teprve poté se Brázdovým otevřely dveře výstavních síní. V roce 1991 se stal Pavel Brázda laureátem Ceny Revolver Revue a roku 2008 mu byla udělena Medaile za zásluhy, kterou však Pavel Brázda prezidentu Václavu Klausovi v roce 2013 jako projev nesouhlasu s jeho názory vrátil.
„Brázdův ´pozemský surrealismus pro prosté lidi´ funguje podobně jako středověká biblia paupera nebo současný komiks,“ čteme v anonci výstavy. Dříve už proběhly dvě výstavy nazvané „Mezi začátky a konci“, jak objasňuje kurátorka výstavy, historička umění Lucie Šiklová, a sám umělec prý se vyjádřil, že „vše už je mezi začátky a konci“ a tak se název ustálil v této podobě: „Kam až se dostaneme, nevíme, ale každá ta výstava je něčím jiná. Tato, například, je věnována vztahu Pavla Brázdy a Věry Novákové, a protože je to výstava k narozeninám, chtěla jsem ji samozřejmě pojmout i trochu jinak nežli jen ukázku.“
Partnerský vztah jako červená nitPavel Brázda se s Věrou Novákovou sešel po druhé světové válce na Akademii výtvarných umění. Jak se tyto dvě osobnosti v průběhu desítek let až k dnešku navzájem ovlivňovaly? Výrazně samozřejmě v osobní rovině, ale podle kurátorky mají mnoho společného ve výtvarném projevu: „Setkávají se jak tematicky, tak ve zpracování, ale myslím, že největším hybatelem je právě jejich vztah, který Pavel brázda zpracovává od začátku až ke dnešku.“
Tvůrčí sedmdesátiletí Pavla BrázdyI když dlouhá léta patřilo dílo Pavla Brázdy do sféry tzv. neoficiálního umění, Lucie Šiklová upozorňuje na přirozenou reflexi okolního dění, které se malíř nevyhýbal ani v dobách, kdy nemohl veřejně vystavovat: „Jeho obrazy mají surrealistický nádech. Ty, které maloval v 60. letech minulého století, v nich vidíme kontakt s informelními přístupy, ale vždy lze identifikovat jeho osobitý styl. Ve 40. letech, ještě když byl v Brně, kde se narodil, tak s přítelem Jaroslavem Dresslerem založili jeden z původních českých směrů a nazvali ho hominismus, tzn. umění o lidech a pro lidi. A tomuto humanistickému principu, který usiluje zpřístupnit umění opravu obyčejným lidem, se Pavel Brázda celoživotně věnuje, jakémusi paradoxnímu hominismu.“
Nedělat umění pro intelektuální smetánku„Vždy se vůči avantgardě i různým ismům vyhýbal,“ charakterizuje Lucie Šiklová a rekapituluje stylové směrování Pavla Brázdy od vztahování se k byzantskému umění mozaiky až k minimalistické zkratce: „Jemu opravdu všichni rozumí,“ hodnotí pozitivně kurátorka projev umělce, který podle ní promlouvá k intelektuálům nacházejícím skryté roviny díla, ale stejně tak například k dětem, které vnímají jeho obrazy zase po svém: „Sem přijdou lidé s různými světovými názory, a nakonec se v tom najdou, i když občas jsou předpojatí vůči jeho tvrdosti a sarkasmu, ale když pak prochází výstavou, tak objevují i tu lásku a teplo, které jsou tam ukryté.“
