Malé divadlo kjógenu, japonský humor v brněnském podání
Japonské divadlo je u nás relativně neznámé. Platí to i pro kjógen - komediální divadelní formu, jejíž historie sahá hluboko do minulosti. Největšího rozkvětu dosáhl kjógen ve 14. století, ale jeho tradice pokračuje nepřetržitě dodnes. Kjógen okouzlil i skupinu divadelníků v České republice - Malé divadlo kjógenu bylo založeno před 15 lety.
Přestože jde v případě kjógenu o komedii, frašku, řídí se tato divadelní forma celou řadou striktně daných pravidel. Strojená řeč, strojená chůze, pomalé tempo promluv, scéna bez kulis – to vše může být pro diváka překážkou k pochopení a přijetí kjógenu. Jde ovšem o pečlivě nazkoušenou záležitost. Nejzkušenější japonští herci dotáhli orchestraci promluv k dokonalosti. U nás není publikum natolik zkušené, a tak hercům leccos promine. Ani v Japonsku ovšem nejsou brněnští umělci divákům pro smích – pravidelně jsou zváni na tamější divadelní festivaly. Frašky v podání Malého divadla kjógenu už tedy nejsou pouhou amatérskou hrou na japonské divadlo. Jsou jeho českou variantou.
V Čajovně jste slyšeli rozhovor Radima Nejedlého s hercem Igorem Dostálkem.
Nejposlouchanější
-
Mario Gelardi: Zlomatka. Tesařová a Myšička v italské hře o následcích jednoho coming outu
-
Paolo Sorrentino: Tony Pagoda a jeho přátelé. Poezie, vulgarita i něha v příbězích plných nostalgie
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
-
Nestřílejte na krokodýly. Miroslav Horníček a Miloš Kopecký v kabaretu plném zvířecích příběhů
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
