Mají rytmus i motiv, který se opakuje. Některé své fotky proto vnímám jako básně, říká fotografka Bet Orten

V jedenadvaceti letech odjela do New Yorku a v týmu vlivného fotografa Stevena Kleina měla velké sny plné úspěchu a peněz. Šla si za nimi ještě během studií fotografie na London College of Fashion, i tam jí chodily zajímavé pracovní nabídky. Ve čtyřiadvaceti ale otěhotněla a postupně začala hýbat s prioritami. „Zjistila jsem, že laťku jsem si vysoko nasadila já sama, a sama sobě jsem to nastavení potřebovala změnit. Nedala jsem si ji ale níž, jen šla do šířky,“ konstatuje fotografka Bet Orten ve Vizitce.

Blue Paper magazine_Talent editorial_2015|foto:Bet Orten

Důležité je to, co je pod obalem

Dnes má děti dvě, její práce se pohybuje na pomezí krajinné, dokumentární a portrétní fotografie a během koronavirového roku dozrálo její přesvědčení, že některé její staré cíle jsou spíš zdechliny, které je třeba odseknout. „Nechtěla jsem zahořknout a stěžovat se na českou komerční fotografickou scénu, a tak jsem se svým mužem založila kreativní studio Skull,“ naráží na nový projekt se sochařem Matějem Hájkem. Fotce se teď věnuje hlavně ve své volné tvorbě. Plod sólového tvůrčího rozpoložení Bet Orten je pak k vidění ne výstavě na fasádě domu SmetanaQ, kde vystavuje fotku nazvanou Černá Madonna. Odráží její rezidenci v primárně sochařském studiu Prám, kde si pod dozorem Magdaleny Roztočilové odlila vlastní sochu.  

Tvorba Bet Orten|foto:Bet Orten

Ve Vizitce si nechala zahrát skladbu své kamarádky Katarzie Hlboko pod obalom, což je pro ni skladba klíčová. Sama se totiž snaží zachytit právě to, co se skrývá za lidskou tváří. Lákají ji neprvoplánově krásní lidé, ráda totiž „vaří“ z kombinace hezkého s nedokonalým. Detailně také hovořila o práci pro proseniorské sdružení Elpida, spolu s Veronikou Ruppert z Radia Wave chystá letos už posedmé speciální fotografickou výstavu zaměřenou právě na elpiďáckou komunitou. Setkání s ní jsou pro ni inspirativní, neboť z nich při focení cítí pokoru a čirou radost z nově nabyté zkušenosti. „Velmi zajímavé pro mě bylo focení projektu pro Elpidu Matky a dcery. Jednotlivé páry na sebe reagovaly hodně odlišně, některé se hned chytaly za ruku, jiné měly s přiblížením problém. Byl to pro mě velký zážitek, který bych ráda dál zkoumala,“ vzpomíná.

Bet Orten pojí příbuzenský vztah s básníkem Jiřím Ortenem (1919 – 1941). Sama občas básně píše, tvar jim ale častěji dává obrazem. „Některé mé fotky mají skladbu a opakující se nebo obkročný rytmus, někdy je to haiku. Opakuje se v nich určitý motiv, třeba pohyb vlasů je zkopírovaný v pohybu větve, a v tu chvíli je to ta báseň.“