Lukáš Zádrapa: Čínské písmo
Čínské písmo je v našich představách zpravidla pevnou součástí neuchopitelnosti dalekého východu, onoho tajemného orientu, odkud prý přichází světlo. Není divu, že se vysloužil lidového označení „rozsypaný čaj“ a že o něm kolují nejrůznější fantastické zkazky. Čínské znaky ostatně fascinují západ už od dob navázání prvních vážnějších vztahů, tedy od 16. století, kdy do Číny dorazili jezuitští misionáři. V obecném povědomí panuje představa, že jsou čínské znaky prastarou písemnou soustavou. Zároveň si je většina z nás spojuje s papírovými svitky, na něž jsou znaky napsány štětcem namáčeným v tuši. Konec konců vynález papíru se přisuzuje právě Číňanům. Do jisté míry jsou tyto dojmy správné, zajímavé však bude podívat se trochu zevrubněji na to, jak se věc má.
Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Peter Hacks: Rozhovor v domě Steinových o nepřítomném panu Goethovi. Slavný básník očima své milenky
-
Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu
-
Ludvík Souček: Prouklovi kočkeni. Dokážou se lidé sžít s nově objevenými podivnými tvory?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka