Lukáš Zádrapa: Čínské písmo
Čínské písmo je v našich představách zpravidla pevnou součástí neuchopitelnosti dalekého východu, onoho tajemného orientu, odkud prý přichází světlo. Není divu, že se vysloužil lidového označení „rozsypaný čaj“ a že o něm kolují nejrůznější fantastické zkazky. Čínské znaky ostatně fascinují západ už od dob navázání prvních vážnějších vztahů, tedy od 16. století, kdy do Číny dorazili jezuitští misionáři. V obecném povědomí panuje představa, že jsou čínské znaky prastarou písemnou soustavou. Zároveň si je většina z nás spojuje s papírovými svitky, na něž jsou znaky napsány štětcem namáčeným v tuši. Konec konců vynález papíru se přisuzuje právě Číňanům. Do jisté míry jsou tyto dojmy správné, zajímavé však bude podívat se trochu zevrubněji na to, jak se věc má.
Nejposlouchanější
-
Město ve stínu. Soumračné příběhy Jakuby Katalpy, Anny Bolavé, Franze Werfela a dalších autorů
-
Anna Saavedra: Dům U Sedmi švábů. Příběh magické stavby, kterou se majitel rozhodl zdemolovat
-
Miloš Doležal: Jako bychom dnes zemřít měli. Život a smrt Josefa Toufara, kněze umučeného StB
-
Jezero. Syrovou, apokalyptickou prózu Bianky Bellové čte Petra Špalková
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.