Lukáš Sommer: Tři koncerty

(…) Lukáš Sommer je zvláštní, pozoruhodný autor. Jeho hudba stojí někde na pomyslné hranici mezi neoromantickým slohem, v němž se částečně promítají jeho osobní hrdinové - oblíbení skladatelé. Na druhé straně hranice však číhá vždy nějaké překvapení, které jej vzdaluje od pouhého schématického napodobování starých slohů: osobitá instrumentace, asymetrická pulzace, mnohotvará melodika a specifické hudební myšlení. V tom se odráží jeho srdeční nástroj kytara, na kterou hraje dech beroucím způsobem. Současně z něj vyzařuje duchovní rozměr, který prostupuje většinu jeho kompozic. Sommer má také ještě další výrazový prvek, který jej pojí se Stravinským. Je to jeho oblíbené ostinato, vždy nové, vždy autentické a neopakovatelné. Souhra těchto faktorů stírá z jeho instrumentálních koncertů pel všednosti. Jejich interpretační obtížnost je zjevná, ale všem třem sólistům Janě Bouškové, Vilému Veverkovi a Romanu Novotnému se dostala Sommerova hudba pod kůži. (…)

Nahrávka vyšla u vydavatelství Radioservis.