Ludvík Kundera: Naprosto lhostejné

Heinrich Himmler |foto: bundesarchiv.de

Tvář bez úsměvu, oči skryté za brýlemi. Tvář bez jediného náznaku mimiky. Tak známe z dobových dokumentů jednoho z nejmocnějších mužů hitlerovského Německa Heinricha Himmlera, jehož takřka neomezená moc plynula z ovládnutí bezpečnostních složek.

Himmler svou závratnou kariéru budoval od počátků nacistického hnutí, rozhodujícím bylo jeho jmenování vrchním velitelem SS, zpočátku Hitlerovy osobní gardy, z níž vyrostla mocná ozbrojená organizace, svým politickým vlivem převyšující armádní složky. V roce 1938 ovládl Himmler i policejní síly a stal se šéfem obávaného Gestapa.

Všechny jím řízené organizace byly nemilosrdným nástrojem teroru, zpočátku používaným proti politickým protivníkům uvnitř Německa, s postupující válečnou expanzí se podílely na nejkrutějších válečných zločinech a zvěrstvech ve všech zemích, kam vstoupila noha německého vojáka.

Himmler stál u zrodu koncentračních táborů a jako přímý svědek masových poprav – podle svědectví se u nich psychicky hroutil – podněcoval i vývoj mechanizovaného systému hromadného vyhlazování, jenž by „šetřil psychiku katů“ a byl masově efektivní. Tak se zrodily plynové komory a s nimi i plán na totální likvidaci Židů.

Himmlerův fanatický nacionalismus našel svoji bizarní podobu v novém náboženském kultu spojujícím okultismus a pohanské rituály s germánskou mytologií. Byl zároveň i fanatikem takzvaného rasového výběru a podle jeho zvrácené metodologie budoval i svoje jednotky SS, pro jehož členy stanovil přísná kritéria výběru, vedle fyzických schopností musel nováček dokládat i svůj árijský rodinný původ.

Přestože byl Hitlerem považován za jednoho z nejvěrnějších spolupracovníků, ke konci války se Himmler pokusil o vlastní záchranu tajným vyjednáváním se spojeneckými silami. Usiloval o politický azyl výměnou za židovské vězně a později dokonce nabídl Spojencům separátní mír. Když bylo toto jednání prozrazeno, zbavil ho Hitler všech funkcí a vyloučil z NSDAP.

V převlečení za prostého vojáka byl Himmler v květnu 1945 zadržen britskou armádou. V jejím internačním táboře, krátce po dobrovolném prozrazení své totožnosti, spáchal sebevraždu jedem ukrytým v zubech.

Ludvík Kundera chtěl zpočátku napsat o Himmlerovi rozhlasovou hru, otřesnost všech faktů se však „bránila veškeré beletrizaci života velkých stvůr“. Aby mohl nechat promlouvat historii samu, napsal svoje dílo ve formě hry faktů. Její první inscenace z roku 1967 byla za normalizace zničena. V roce 1993 ji v Českém rozhlase natočila znovu s Jiřím Štěpničkou v roli Heinricha Himmlera režisérka Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: Heinrich Himmler (Jiří Štěpnička), Lorenzová, Hewig, Doris Männerová (Ivanka Devátá), Selvestr, Sievers, Strasser (Otakar Brousek), Archeolog, 1. lékař, tělocvikář (Radúz Chmelík), Kersten (Eduard Cupák), Hlas, Austin, Schellenberger (Otakar Brousek), Malaparte (Pavel Soukup), Wulf, Schäfer, soused (Jaroslav Kepka), Bernadotte (Vladimír Brabec), Bach-Zelewaki, docent, Masur (Rudolf Pellar), Žid, Höss, 2. lékař (Josef Velda), Ohlendorf, Hallgarten (Bořivoj Navrátil), Mladý esesák, Smith, Lagerführer (Martin Kolár) a další

Dramaturgie: Karel Tachovský
Režie: Hana Kofránková

Natočeno v roce 1993.