Literatura je (nejen) pro děti nepostradatelnou učebnicí emocí

13. únor 2019
dítě, čtenář, kniha, čtení, děti

Je literatura pro děti a mládež opravdu triviální? A proč je tak těžké ji definovat? Množství inspirativních odpovědí nám nabízí anglofonní literární věda.

Kdo je vlastně pro literární vědce dítětem? „To je věc, kterou zatím nevíme. Dítě můžeme definovat třeba z pohledu lékařské vědy nebo vývojové psychologie, ale žádná z těchto definic se zcela neprotíná s tím, kdo je dítě jakožto čtenář,“ vysvětluje Jana Segi Lukavská, postgraduální studentka dějin české literatury a teorie literatury na Filozofické fakultě univerzity Karlovy a zároveň editorka antologie překladových textů Dítěti vstříc.

Hledá se dítě

V minulosti se dokonce objevil názor, že dětská literatura neexistuje. „Teze, že dětská literatura neexistuje, je historicky ukotvená v 80. a 90. letech minulého století. Část badatelek a badatelů se tehdy snažila vyrovnat s tím, že jsou dětem přisuzovány určité fixní charakteristiky,“ popisuje Lukavská.

Neexistuje jedna literatura pro děti, nicméně existuje třeba literatura pro bílé středostavovské děti.
Jana Segi Lukavská

Část vědecké obce se tehdy chtěla vymezit vůči normativním názorům na to, co mají děti v daném věku zvládat, a že je správné nutit je číst. Ostatně v historii vznikaly různé, i protichůdné koncepce dítěte. Proto mimo jiné britská badatelka Karin Lesnik-Oberstein zdůrazňovala, že neexistuje jedno dětství.

Medvídek Pú klidně v padesáti

Pú pokračoval ve stopování a Prasátko se za chviličku rozběhlo za ním.

„Začíná se mluvit o kategorii literatury pro každý věk, kam se řadí některé tituly původně označované jako četba pro děti a mládež, ale v současné době si je častěji kupují dospělí pro své vlastní potěšení a nikoliv pro děti,“ uvádí Lukavská. Knihy sice můžeme dělit podle věkového doporučení, ale jako čtenářky a čtenáři bychom se neměli těmito kategoriemi nechat omezovat. „Pokud se nám v padesáti líbí třeba Medvídek Pú, měli bychom si ho užívat i nadále,“ dodává v ArtCafé teoretička literatury.

Beletrie rozvíjí empatii

Dospělí už dnes nejsou jediní arbitři dobré literatury. „V rámci internetu jakožto relativně demokratického média děti publikují názory na knihy třeba formou videoblogů. Mohou se tak stát knižními influencery,“ říká Lukavská. Přesto zůstává role literárních kritiků nepostradatelná. „Literární kritici by měli představovat protihráče autorů dětských knížek a svou kritikou mohou ovlivnit, co se bude vydávat,“ říká Lukavská. „Literatura nám jako jediný druh umění nabízí skutečně detailní pohled do mysli a emocí postav, které my jako čtenáři chápeme jako lidi. A když čteme a snažíme se vnořit třeba do mysli prasátka Peppy, jednáme velmi podobně, jako když jdeme po ulici a snažíme se odhadnout, jaký má záměr někdo, kdo jde proti nám a dělá na nás určité gesto,“ shrnuje Jana Segi Lukavská. Učení emocí z knih je ostatně stejně důležité pro děti, jako pro dospělé.

Kam sahají dějiny dětské literatury? Co knihy pro děti vypovídají o dospělých? A co s dobrými dětskými knihami, které se dětem nelíbí? Poslechněte si celé ArtCafé s hudebním výběrem Petra Dorůžky, který se tentokrát zaměřil na Brazílii.

Spustit audio

Související