Liszt, Ravel, Beethoven. Virtuózní klavír a Osudová symfonie

21. říjen 2024

Největší audioportál na českém internetu

Koncert SOČR v Obecním domě, na snímku pianista Marc-André Hamelin a dirigent Jonathan Darlington | Foto: Vojtěch Brtnický

Přehrát celý seriál (7 z 7 dílů)

1. díl: Franz Liszt – Tanec smrti

2. díl: Maurice Ravel – Koncert D dur pro klavír levou rukou a orchestr

3. díl: Přídavek - Obrazy - cyklus skladeb pro klavír

4. díl: Ludwig van Beethoven – Symfonie č. 5 – Osudová (celek)

5. díl: Ludwig van Beethoven – Symfonie č. 5 – Osudová – 01.

6. díl: Ludwig van Beethoven – Symfonie č. 5 – Osudová – 02.

7. díl: Ludwig van Beethoven – Symfonie č. 5 – Osudová – 03. a 04.

Dvě nedlouhé, ale výrazné koncertní skladby Liszt, Ravel, Beethoven. Virtuózní klavír a Osudová symfonie v podání rozhlasových symfoniků se sólovým klavírem a v kontrastu k nim Beethovenova ikonická Osudová symfonie – takový byl program, který s rozhlasovými symfoniky dirigoval Brit Jonathan Darlington, hudební ředitel Norimberského symfonického orchestru a někdejší šéfdirigent Duisburské filharmonie a Opery v kanadském Vancouveru. Přímý přenos jsme vysílali 21. října.

PROGRAM

Tanec smrti pro klavír a orchestr Franze Liszta 
Klavírní koncert pro levou ruku Maurice Ravela 
Symfonie č. 5 Ludwiga van Beethovena
 
Hraje: Marc-André Hamelin (klavír) 
SOČR diriguje: Jonathan Darlington
Moderuje: Jitka Novotná

Franz Liszt, klavírní virtuos a dirigentský a skladatelský novátor, propojoval hudební epochy. Ve Vídni ho učil nejen Beethovenův žák Carl Czerny, ale také Beethovenův učitel Antonio Salieri. A v Paříži ještě soukromě studoval u Antonína Rejchy. Je autorem třinácti symfonických básní, nové formy, kterou takto pojmenoval právě on.

I jeho klavírní skladby byly vizionářské. Jak v oblasti pianistické techniky, tak hudebních forem. Jsou hráčsky mimořádně náročné, zvukově monumentální, nicméně virtuozitu podřizují obsahu.

Čtěte také

Liszt byl posedlý náboženstvím, nebem a peklem, byl fascinován smrtí. V případě skladby Tanec smrti, parafráze na melodii gregoriánského chorálu vážící se na text Dies irae, výjevu posledního soudu, je jasně inovativním aspektem modernistický charakter klavírního partu.

Neméně neotřelý je bezmála o století mladší Koncert pro klavír levou rukou a orchestr od Maurice Ravela, dílo z počátku 30. let 20. století. Objednal si ho rakouský pianista Paul Wittgenstein, který během první světové války přišel o pravou ruku. Existuje i úprava díla pro klavír na obě ruce, kterou nicméně Ravel neschválil a zakázal ji provádět.

Související