Liszt, Ravel, Beethoven. Virtuózní klavír a Osudová symfonie

Franz Liszt, klavírní virtuos a dirigentský a skladatelský novátor, propojoval hudební epochy. Ve Vídni ho učil nejen Beethovenův žák Carl Czerny, ale také Beethovenův učitel Antonio Salieri. A v Paříži ještě soukromě studoval u Antonína Rejchy. Je autorem třinácti symfonických básní, nové formy, kterou takto pojmenoval právě on.

I jeho klavírní skladby byly vizionářské. Jak v oblasti pianistické techniky, tak hudebních forem. Jsou hráčsky mimořádně náročné, zvukově monumentální, nicméně virtuozitu podřizují obsahu.

Čtěte také

Straussovy Čtyři poslední písně v podání Olgy Bezsmertné a rozhlasových symfoniků

Liszt byl posedlý náboženstvím, nebem a peklem, byl fascinován smrtí. V případě skladby Tanec smrti, parafráze na melodii gregoriánského chorálu vážící se na text Dies irae, výjevu posledního soudu, je jasně inovativním aspektem modernistický charakter klavírního partu.

Neméně neotřelý je bezmála o století mladší Koncert pro klavír levou rukou a orchestr od Maurice Ravela, dílo z počátku 30. let 20. století. Objednal si ho rakouský pianista Paul Wittgenstein, který během první světové války přišel o pravou ruku. Existuje i úprava díla pro klavír na obě ruce, kterou nicméně Ravel neschválil a zakázal ji provádět.