Lidi psí, kočičí a ničí
Že láska "hory přenáší", překoná všechny těžkosti a přehlédne všechny nepravosti (alespoň do určité míry), to je tzv. stará, a tudíž dostatečně otřepaná pravda, nebo alespoň tvrzení, k němuž se mnozí kloní a mnozí ho evidentně a oddaně naplňují. Ovšem, když se onen bezmezný cit týká vztahu člověka a zvířete, je třeba zvýšené ostražitosti, neboť by mohlo jít o příběh poučný i kratochvilný. V případě vyprávění Renáty Veselské tomu tak naštěstí skutečně je. Navíc je zábavné čtení podpořeno osvědčenými ilustracemi, kreslenými vtipy Pavla Kantorka, jejichž protagonisty jsou právě především psi a kočky.
Své vyprávění zahajuje autorka vcelku nevině (Jak to všechno začalo), i když výrazným a nepřehlédnutelným rysem je od počátku bezmezná touha po zvířecím společníkovi, kterou lze v tomto případě téměř přirovnat k touze po dítěti. Byla jsem tehdy stejně jako dnes skálopevně přesvědčena, že bez psa moje rodina nebude úplná. ... Za necelý týden jsme se do nového bydliště stěhovali s manželem Pavlem, tříměsíční dcerou Ditou a s pěti štěňaty zlatého kokršpaněla, kterým jsme souhrnně začali říkat "mimi".
Z oněch "mimi" nakonec zůstane pes Gregor, který totiž není pes hlídací, ale vítací, k němu přibude kocour Fíža (Nad tou příšernou spouští trůnil na nejvyšší skříni v obrovském květináči náš roztomilý kocourek Fíža a přehlížel své území pohledem šelmy. Tlapky měl zamazané od hlíny.) a občasní návštěvníci ze soukromého útulku pro opuštěné kočky, jimž R. Veselská ochotně nahrazuje "mámu" i ošetřovatelku. Pan doktor ordinoval jen dopoledne a celá odpoledne věnoval svým zvířátkům, a já mu samozřejmě se vším pomáhala.
V dané konstelaci je jasné, očekávatelné a pochopitelné, že začíná smršť neuvěřitelných příhod, zábavných historek a komických okamžiků, v nichž zvířecí hrdinové většinou jednoznačně a na celé čáře vítězí nad svými člověčími souputníky. Těm zbývá jen, naštěstí i kupodivu, neomezené množství přízně, pochopení a smířlivosti se svými svěřenci. Lidstvo se prý dělí na tři skupiny: lidi psí, kočičí - a ničí. K těm ovšem moje rodina nikdy patřit nebude.
Autorka ve dvaadvaceti krátkých kapitolách svižným a jasným jazykem líčí své i rodinné peripetie s psími a kočičími svěřenci (ti psí jsou jednoznačně hlavní a nepřehlédnutelní). Obdivuhodná tolerance a trpělivost spisovatelky a majitelky občas až zamrazí v představě podobných "demoličních" návštěv, sveřepých umanutostí a tvrdohlavě hájených zlozvyků psího miláčka, který postupně nabírá podobu samozvaného tyrana vládnoucího časem, prostředky i city svých ovládaných pánů a podřízených dohlížitelů. I když převážně zřejmě jde o reálné zážitky, je lepší připustit, že je autorka s cílem výraznějšího a hlubšího pobavení čtenářů náležitě nadnesla, prokreslila a kolorovala do podoby, která je lehce a příjemně čtivá, ale v žádném případě záviděníhodná. Že R. Veselská a její rodina vše přežila vcelku ve zdraví (tělesném i duševním) svědčí přeci jen o pozitivním působení oné zpočátku zmiňované slepé, bezmezné a nekritické lásky.
Renáta Veselská, Lidi psí, kočičí a ničí, Lika klub, Praha 2005, str. 142.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
