Liberecká stopa v Praze. Vyrovnávací věž na Dívčích hradech je dílem studia Sial
Slovy Rostislava Šváchy: „Hlavním cílem boje libereckých architektů o zakázky se v sedmdesátých letech stala Praha,“ pro kterou liberecký Sial navrhl řadu projektů. Mezi stovkami, ne-li tisícovkami pražských věží a věžiček najdeme i dvě navržené slavným architektem Karlem Hubáčkem. Starší z nich, vyrovnávací věž, je k vidění na Dívčích hradech.
Dva nápady v jednom
Dívčí hrady jsou jednou z pohledově nejzajímavějších částí Prahy. Tuto skutečnost si liberečtí architekti jistě uvědomovali, nicméně o dotváření krajinné scenérie tu na rozdíl od Ještědu zvlášť neusilovali. Ostatně, nebyl k tomu důvod, neboť tato náhorní plošina je sama o sobě fascinujícím místem.
Přesto Karel Hubáček (1924–2011) nevsadil pouze na svůj projekt a návrh věže zadal v roce 1970 mladším kolegům z postgraduálního pracoviště Sialu, známého jako Školka. Autorem prvního z nich byl Zdeněk Zavřel, tvůrcem druhého zase Dalibor Vokáč, který vyrovnávací ústrojí obtočené schodištěm vložil do obrovské skleněné roury.
Imperativ funkce
Primární funkce věže, která je součástí vodárenského systému napojeného na Želivku, spočívá v tlumení vodního rázu v hlavním přivaděči. V případě náhlého vzrůstu tlaku vody, která by cestou vytrhala veškeré uzávěry a způsobila tak značné škody, je mohutný proud směřován právě do vyrovnávací věže, kde ho zbrzdí obří závaží. Už z toho je zřejmé, že výslednou podobu Hubáčkova uskutečněného návrhu determinovala hlavně funkce.
Mimochodem, jak se koncepce věže zrodila, se architekt v jednom rozhovoru svěřil Rostislavu Šváchovi: „Zdálo se mi nejchytřejší postavit vedle sebe tři roury nastojato, a když jsem už takové měl, byla z nich architektura. Věž se kývá, dali jsme tedy nahoru kyvadla uložená do žlutého nástavce připomínajícího tvar písmene H“.
Kyvadla určená k tlumení nebezpečných vibrací skeletu stavby vymyslel původně pro konstrukci anténního nástavce Ještědu inženýr Zdeněk Patrman (1927–2001), jehož vždy Hubáček bral za spoluautora děl, na nichž se jako statik podílel.
Schodiště mezi rourami
Vyrovnávací věž postavenou v letech 1973–1974 tvoří trojice stejných ocelových rour o průměru 180 centimetrů. Vyrůstají ze základny ve tvaru trojúhelníku s konkávními rameny. Konstrukce je řešena formou Vierendeelova nosníku.
Čtěte také
Tepelnou izolaci 49,85 metru vysoké stavby pak zajišťují plynosilikátové přizdívky kryté modrožlutým pláštěm FEAL-Sidalvar. „Mezi třemi rourami už není nic než schodiště,“ vysvětlil sám Karel Hubáček. To je zasklené Copilitem.
Vrcholová sekce věže je dnes zakryta konstrukcí nesoucí různá telekomunikační zařízení. Její podoba evokující ono symbolické písmeno, kvůli kterému tehdy Hubáčka „pomlouval jeden funkcionář Svazu architektů, že (…) si postavil pomník nad Prahou,“ jak Hubáček vzpomínal, tak bohužel není zřetelná.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Viktorín Šulc: Etuda z odvrácené strany. Alois Švehlík a Vladimír Dlouhý na stopě brutálnímu vrahovi
-
David Drábek: Ptakopysk. Příběh bratrů Pospíšilových, šampionů v kolové
-
Hlasy a Oko. Dvě premiéry povídek kanadské nobelistky Alice Munroové
-
Jaromír Jindra: Valdštejnova zpověď. Ohlédnutí za velkolepým životem nejvlivnějšího vojevůdce
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
